Archiv pro štítek: pochopení

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

Frčím

Frčím. Nevím sice, jaké to je být na tripu, ale zcela zásadní je pro mě poznání, že nespadnu. Nabeton vím, že nespadnu. To jsou tvrdá data, životem ověřená. Najednou se na mě všechno sype a já to všechno chápu. Je to naprosto neuvěřitelný, protože co mi nešlo a co jsem nechápala před deseti lety, najednou chápu. Postavila jsem se a najednou chodím. Jsem jako na spirále. V životě už jsem v těchto vodách nejednou byla a pak sklouzla zpět a jak po vlně se opět vynořila v hlubším chápání co je pro co dobré. Musela jsem projít tím, čím jsem si prošla, abych pochopila svoje postavení. Bez zkušeností lze těžko dojít tam, kde nyní jsem. Ne, není to prudký stav osvícení, kdy všechno pochopíte a pak zapomenete, protože nemůžete ve stavu osvícení setrvat delší dobu. Je to setrvalý stav poznání, kdy děláte všechny věci, co dělat máte a protože už máte za sebou nepochopení a vzdor, tak to prostě děláte, protože to je to jediné, co se v danou chvíli dělat má.

Cvak – jóga, cvak – dech, cvak – strava, cvak – modlitba, cvak – meditace. A všude jsou gejzíry informací. Nakonec bych tu mohla dlouze povyprávět o astrologii, numerologii, tarotu a tak dále a tak dále, protože to všechno jsou sousledné systémy. Ano, samozřejmě budou další a další životní etapy, šťastné i nešťastné, ale to, co umím a co umím používat, to mi nikdo nevezme, i když zapomenu.

V pravé chvíli se to totiž vrátí, jako teď, kdy nastal čas…