Archiv pro štítek: poznání

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

Sleva na plechové kočky

Chodím do práce kolem neuvěřitelné reklamy – 30% sleva na plechové kočky. Říkala jsem si, že už jsem jak Alenka v říši divů. I na plechové kočky už je tu sleva.

plechové kočky obrázek – kopieplechové kočky – kopieprodejna plechové kočky

V pátek jsem se měla setkat s malířem u Červeného kostela. Přišla jsem dříve a posadila se čelem k bráně. Řekla jsem si, že jestli o tom něco ví, tak se tiše posadí vedle mne a bude čekat, až se k němu sama obrátím čelem. Zavřela jsem oči a nasála atmosféru…

„Co tady sedíte takhle zády?“ Zahalekal malíř za mnou. Zaječela jsem uprostřed práce. Když jsem se zklidnila, odvětila jsem:“Jak mám tady jako sedět? Když jste před bránou a chcete, aby se otevřela, musíte k ní být obrácený čelem.“

červený kostel brána zavřená

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Včera v noci mi přiletěla při modlitbě k Bohyni návštěva. Kočička z ní byla paf, tak jsem si ji vyfotila a pustila zpátky do temné noci.

kobylka 5 – kopiekobylka 1kobylka 4 – kopie

Zároveň jsem si koncem týdne dotáhla z pošty 17650 gramů těžký balík s knihami, které přišly Cestou. Byly to knihy tajemné, vůbec jsem neřešila, co tam vlastně je. Dvě anonymní hromady knih na Aukru nazvané „hromada knih“ bez jakékoli identifikace. Balík za pade. Koupila jsem je.

Lví silou – o síle národa, Země a jejího lidu, Ovidiovy Proměny člověka ve zvíře či rostlinu, Morana čili svět a jeho nicoty 1 a 2, Stříbrné město – román Horymírova kraje, Ze vzpomínek IV. Poslední stránky, biografie mého oblíbence kruťase Balzaca, Staří mistři, Nové písně poutníka, Se stromu poznání, Stopy dnů a nocí, V sklonu století, Nové sonety samotáře, Reflexy a reliefy, Tříšť paprskův, Mythy, Z obrazáren, Vánoční růže, Umění a umělci, Divina comedia, Alma mater, Hořké znělky, Smutné tropy, Z hlubin, Dni a noci, Erbenovy pohádky, Pohádky s obrázky Mikoláše Alše,  Hořící kámen, Milovati budeš… Hloží a bodláčí, což má pro mě velice zajímavou konotaci, jako ostatně každá z těch knih, jenom si přečtěte ty názvy… , Královna Dagmar, což je… to mi neuvěříte… slovanský náboženský historický román. Otevřela jsem ji a padl mi zrak na Arkonu, Svantovít sem, Svantovít tam, vlchevci, veležrec Drahovít, svatyně a Svantovítova korouhev…, žasla jsem u každé knihy. Kde jsem ji otevřela, tam byly perly.

Mimochodem Dagmar je ženské křestní jméno, které pochází ze Skandinávie. Jeho význam je spojen s norským jménem Dagmaer, které je složeno ze slov „dagr“ (den) a „maer“ (panna) nebo „mari“ (sláva). Většinou překládáme jako slavný den, žena milující den nebo jitřenka. Jitřenka je zároveň Večernice a je to planeta Venuše.

2014-09-05-polarka-severka-jitrenka-vecernice-tajemstvi-zbavene-maly-medved-a-polarka.png

Taky tam byla jedna kniha v ruštině se svalnatým, ztepilým, skoro nahatým policajtem s pistolí ve slipech a rozhodně nabušeným poklopcem, dramaticky černobíle vyvedené foto s červenými nálepkami. Wow. Akorát jsem mu nerozuměla.

knihy 1knihy 2knihy 3knihy 4knihy 5

Když mi padl zrak na poslední z knih, byla to zašlá kniha 25 x33 cm. Tedy opravdu velká. Měla šedivou poškrábanou obálku, zelené lemování v současné barvě mojí koupelny a na obálce měla hlavu jakéhosi kozla se zelenou okolíkovitou rostlinou v tlamě.

zlatá brána otevřená – kopie

kozlík v koupelně

Měl žluté oči, fialovou tlamu a roztomilé vousy kolem dokola. Vypadal, že je fakt v klidu. Dívala jsem se kozlovi do očí a říkala si:“Týjo, Ty jsi fakt nějakej bůh Země, něco jako Bafomet, akorát bez rohů. Takový přátelský zvíře.“ A s úctou a respektem jsem knihu otevřela…

A otevřel se mi celý svět! Užasla jsem znovu a neměla slov. Chvíli jsem se dívala a nechala na sebe obrazy působit.

celý svět

Následoval prázdný dvojlist. Bylo to napínavé.

prázdný dvojlist

Opatrně jsem otočila list…

zlatá brána kniha detail – kopie

Zlatá brána otevřena, zlatým klíčem odemčena. Kdo do ní vejde, hlava mu sejde. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem…

zlatesvetlo1

 

 

Moje cesta

Poznání sebe i poznání světa kolem. Sama cesta je cílem, ať jdeme kamkoli. Okultní vědy jsou stejně dobré v poznání jako kupříkladu háčkování. Jsou to prostě složité vzory, které zpracováváte. Ale ať děláte, co děláte, nikdy není hotovo. Čím větší je uháčkovaný kus hadru, tím větší má obvod, který je třeba opět obháčkovat. Když si do toho hodíte třeba fraktální geometrii, dostanete se k dalším miliardám objektů a jejich spojením. Tolik spojení, které je třeba naplnit. To mě vede k předurčení Bohyně a Boha jako těch, kdo spřádají božskou hru Lílu a vedou své hráče . A to zase k dualitě energií, dualita k jednotě a jednota k nekonečnu, neustále se měnícímu se jsoucnu, které bylo, jest a bude…

Tento text vznikl jako komentář na FB jako odpověď na tuto otázku: „Chtěl bych se vás na něco zeptat…..co vás lákalo do magie(okultismu),co si myslíte že vám to přinese?co obdržíte?“

koucing05

Frčím

Frčím. Nevím sice, jaké to je být na tripu, ale zcela zásadní je pro mě poznání, že nespadnu. Nabeton vím, že nespadnu. To jsou tvrdá data, životem ověřená. Najednou se na mě všechno sype a já to všechno chápu. Je to naprosto neuvěřitelný, protože co mi nešlo a co jsem nechápala před deseti lety, najednou chápu. Postavila jsem se a najednou chodím. Jsem jako na spirále. V životě už jsem v těchto vodách nejednou byla a pak sklouzla zpět a jak po vlně se opět vynořila v hlubším chápání co je pro co dobré. Musela jsem projít tím, čím jsem si prošla, abych pochopila svoje postavení. Bez zkušeností lze těžko dojít tam, kde nyní jsem. Ne, není to prudký stav osvícení, kdy všechno pochopíte a pak zapomenete, protože nemůžete ve stavu osvícení setrvat delší dobu. Je to setrvalý stav poznání, kdy děláte všechny věci, co dělat máte a protože už máte za sebou nepochopení a vzdor, tak to prostě děláte, protože to je to jediné, co se v danou chvíli dělat má.

Cvak – jóga, cvak – dech, cvak – strava, cvak – modlitba, cvak – meditace. A všude jsou gejzíry informací. Nakonec bych tu mohla dlouze povyprávět o astrologii, numerologii, tarotu a tak dále a tak dále, protože to všechno jsou sousledné systémy. Ano, samozřejmě budou další a další životní etapy, šťastné i nešťastné, ale to, co umím a co umím používat, to mi nikdo nevezme, i když zapomenu.

V pravé chvíli se to totiž vrátí, jako teď, kdy nastal čas…