Archiv pro štítek: prádlo

Experimenty s pracími technikami

Měla jsem kamarádku, která prala v octě. Na několik dní namočila prádlo do kbelíku s vodou a několika lžicemi octa a pak ho ručně vyprala. Byla to taková ekologická žena, v mnohém mi byla příkladem.

Dnes, po několika letech praní v ruce mohu s přehledem říci, že praní v octové vodě přináší minimálně dvě nevýhody. Nevypere se to dobře a jste cítit octem. Takže praní s octem jsem škrtla, i když je to dobré na dezinfekci a má to i pár dalších předností.

Moje přízeň zase používá mýdlo do skříně. Fígl je, že tam těch mýdel má desítky, naskládané podél stěn. Chodí a voní čistotou mýdel. Ovšem otázka pro mě zní, jestli opravdu chci vonět toaletním mýdlem. To já radši voním parfémem, takže jsem zase odmítla koupit padesát mýdel pro provonění skříně.

Jak jsem se zmínila dříve, prací ořechy jsou ztrátou času. Vůbec to nekupujte, protože to vůbec nepere a že nemusíte přidávat aviváž… Kecy. Prostě to elektrizuje jako bez aviváže, což taky je.

Praní v mýdle s jelenem – jo, pere to, ale ne dostatečně. Prací prášek je lepší. Pokud už prací prášek, tak dobrý prací prášek, ze zjasňovači na bílé prádlo, ustalovači na barevné a s tmavícím účinkem na černé prádlo. Opět nejradši nějaká dražší značka.

Od aviváže očekávám ustání od elektrizujících výbojů v prádle a vůni. Voním potom kudy chodím, pokud nepotřebuji, aby byl cítit parfém. To se totiž velmi rádo bije a nepůsobí to pak dobře.

S prádlem jedině Vanish, protože opravdu skvrny vyčistí. Takže to už je třetí dobrá věc na praní. Dále tu máme sodu a to buď jemně mletou nebo krystalovou. Obě jsou dobré k tomu, aby špína dřív pustila a použilo se méně prášku. Dobrý poměr cena/výkon.

Mýdlové vločky nebo nastrouhané mýdlo – spolu tvoří tzv. sliz na praní. Pere to, ale nejsem fanda.

Škrob – nemám vyzkoušen, mám takovou stereotypní představu, že škrobené košile jsou tvrdé  a že to nepotřebuju.

Takže ono praní není vůbec jednoduchá věc a jak vidíte, je mnoho parametrů, které musíte do svých úvah zahrnout.

Závislost na civilizaci

Dnes celý den neteče voda. Katastrofa. Ráno jsem se hrůzou vzbudila v půl šesté a šla prát, aby mi to dobře uschlo. Natočila jsem sprcháčovou vaničku, vodu do kýble na podlahu, třílitrovku na pití, zapnula překapávač na čaj, abych neumřela žízní a teď se klepu, jestli večer tu vodu pustí nebo ne.

Představte si, kdyby ji nepustili… No to jsme všichni namydlený.

Na Seznamu byl včera povzbuzující článek o tom, kterak kopati studnu na pozemku, abychom ušetřili za vodu. No na sídlišti – hahaha.  Přemýšlela jsem o Koránu, islámu a o tom, že někteří naši spoluobčané by rádi právo šaríja zavedli i u nás. Jeden z příspěvků zněl, že kdo by byl chycen s jointem, dostal by pětadvacet devítiocasou kočkou. Připomněla jsem si sekání prstů a rukou, bičování, nadvládu mužů a bylo mi zle. Kdysi, když mi ani nebylo patnáct, tak mně dali naši na návštěvu k bulharskému lékaři. Ne, nebyl to příslušník islámu, ale chuť měl. Lákal mě na Ballantines (dodneška ji nesnáším, takový rybí tuk) a čokoládové bombony. Řekli, že je na holky, ale copak si panna dokáže představit, co se pod tím reálně schovává? Jaké triky mají muži? Ne. Opravdu ne. Jenom síla sebezáchovy mě dopravila ke dveřím a pak k sousednímu bytu, kde byli naši. Chápu islám ve smyslu, že žena má sedávat u příbuzného nebo u manžela. Asi kvůli takovýmhle příhodám. Pro prevenci. Nicméně sto ran bičem ženě je příliš.

Také jsem četla, že žena svou cudností a vírou v Boha a chováním podle toho zarazí jakékoli mužské projevy agrese, protože muž zjihne a víra v Boha mu zabrání konat. To je v souladu s tím, co říkali u té sedmi chlapi v autobuse znásilněné muslimky. Prý kdyby se nahlas modlila, nikdy by se to nestalo. Jak znám chlapy, je to pěkná pitomost. Taky to odnesla životem.

Žena se také nemá malovat, neboť samotná víra v Boha z ní činí krásnou bytost. Aha. No, podle svých zkušeností je to na ženě. I já se kdysi nemalovala a teď se maluju z prostého důvodu. Myslím si, že pak lépe vypadám. Taky používám antiperspirant a deodorant, takže se míň potím a nesmrdím. Myji se celá nejméně jednou denně.

A jsme u té vody. Co já musela zajistit, aby dnešní den proběhl tak, jak jsem si naplánovala… Ale vodu mám jenom na dnešek do šestnácti nula nula, kdy slíbili, že vodu pustí. Tím, že jsem prala, nemám vodu na osprchování nebo omytí se. Hodně piju, takže zmáknout čtyři litry vody denně není žádný problém. Jednoduše věřím, že vodu v ty čtyři odpoledne pustí. Ani si nechci představovat, že bychom museli vyjednávat cisternu, tak než by dojela, bylo by nás tolik desítek rodin, každá se svými požadavky, mám jenom jeden kýbl – lituji, hned jak budu moci si od Kojota alespoň jeden vezmu pro sichr. V islámských zemích je studna pro všechny, asi bych si utahala hřbet u kýblů s vodou, pak to ohřívat na sporáku, valchu jsem už našla, ale to žlučové mýdlo je na prd. Na zaschlé fleky desítkrát prané to nezabralo. To by chtělo vyvařit, ale nemám zavařovací hrnec. Prádelní hrnec. Svoje prací prostředky jsem dala Kojotovi, aby mi mohl prát košile v nemocnici. Takže zbylo žlučové mýdlo. No, aspoň jsem to prádlo ošolichala, ale je to bída a utrpení,

Moje aktuální nemoc mi doslova zakazuje jít do práce, takže si zase nebudu moci šetřit na pračku. Do hajzlu. Myslíte, že mě to baví, prát v ruce nebo obtěžovat Kojota, aby mi v mé původní, již notně dosluhující pračce, vypral? Nebaví.

Ještě hodinu a deset minut. Doufám, že budou hotovi včas.

Včerejší večer byl pěkně žhavý a pekelně temný

Ano, ano, jakpak to asi myslím? Je to prosté, milý Watsone. Jak jsem tak byla rozladěná z popisu předvčerejšího snu a byla jsem opravdu hodně rozladěná, tak jsem se chystala s Eliškou ven. Oblékla sem se, dala Elišce košíček a vodítko, rozsvítila jsem a v tu chvíli rána jak z děla, zášleh ohně nad mou hlavou, jiskry jenom pršely a v celém bytě temno. Aha, řekla jsem si, podívám se na jističe. Posunula jsem židli v předsíni, Eliška odešla kamsi na chodbu, slyšela jsem jenom chrastící vodítko, stoupla jsem si na židli a každý jistič v té tmě tak desetkrát nahodila a vyhodila. Nic. Tak musím k hlavnímu jističi na chodbě. Pochopitelně v tom výklenku bylo vidět prd. Naštěstí jsem si kdysi koupila do Bílovic baterku, až se budu vracet od autobusu večer, tak ať vidím na cestu. Hodila jsem baterku nahoru na lednici a tam leží už věky. Takže jsem sáhla a měla jsem světlo. Chudáci bez baterek. 

Jističe na chodbě jsou kryty krytem jinak než šroubovákem nedostupným, což jsem zjistila až co jsem v půl desátý vzbudila paní, co tu má všechno na starosti, abych jí řekla, že se do jističů nemohu dostat. Ona řekla, že by to neměl být žádný problém s klíčem. Ukázala jsem jí, že jsem s klíčem v díře naprosto neschopná cokoli otevřít a tak mi podala šroubovák, co měl uříznutou zadní stranu právě pro tuto situaci. Čouhalo z toho něco čtverhranného, čím jsem krabici otevřela za pomocí logiky, když to nejde nahoru a dolů, půjde to doleva nebo doprava. Povedlo se, napotřetí jsem byt nahodila. 

Mezitím se ozvalo:“Vezměte si toho svého psa!“ 

Eliška si v pohodě vlezla i s chrastícím vodítkem správcové do bytu. Tak jsem jí vyvedla z bytu a uvázala k zábradlí na chodbě. Eliška za celou dobu ani neštěkla, nekníkla, prostě nic. Byla úplně skvělá. Myšinka ani jednou nevylezla na chodbu a seděla v temné předsíni temného bytu jak myška. Dveře byly otevřené snad deset minut. Taková příležitost zdrhnout a ona nic. No zlatíčko, tomu se říká vychovaná zvířata. Nezradila.

Tak jsem byt zavřela a šly jsme na procházku. A garantuji vám, že mě rozladění dokonale přešlo. Takovej plamen jisker… Myslela jsem, že se všechny jističe roztavily žárem. Nechápu, že ještě fungují.

Tak jsem si pro všechny případy pustila na celou noc rádio, dvakrát jsem vynadala bytostem, že straší Elišku a pak klidně usnula. Ale ani noc neprobíhala ideálně klidně.

Kdo slyší trávu růst, slyší vodu téct. Odpoledne jsem dala prádlo nasáklé vodou  na vzduch balkonu, kde mělo být nad nulou.  Plán byl jednoznačný – prádlo na balkonu vykape a večer ho sklidím i se sušákem domů, kde doschne. Ovšem počasí mě napálilo. Voda místo vykapání zmrzla a doma roztála. Kapalo mi na podlahu. Musela jsem dát pod sušák hadr, protože jsem měla pod sušákem asi metrovou louži a rozpustila se mi sůl u jedné nohy postele. Naštěstí to uschlo pod sušákem do rána, takže se žádná katastrofa nekonala.

Ráno jsem z rádia slyšela, že snad má být pět stupňů. No bylo, ale pod nulou! Tomu se říká neúplná informace. Všude namrzlo, jinovatka na trávě, krása.

No nakonec to nebyla tak špatná noc. A do toho ten sen…