Archiv pro štítek: půst

Magie života a regenerace těla

Shodila jsem celkem 43 Kg. Za poslední půlrok jsem zhubla půsty 25 kg. Na dalších 30 se chystám…
Nastartovala jsem regeneraci těla skrze ducha, skrze sexuální sílu, skrze lásku, která je hybnou silou vesmíru. Stav, ve kterém nyní jsem, řadím spíš už do sféry zázraků. Dokážu se svým tělem a myslí pracovat. Dokážu pracovat se svou sexualitou. Dokážu v sobě dělat strašně moc věcí, co normálně lidi nedokážou.
Ale lidi, až uvidíte člověka, co zhubl rychle 25 kilo a hubne pořád do pryč, nemusí to být o tomhle. Já se nechávám vést bohy, nechávám se vést tělem, ale… Je to dost nebezpečné a i já uznávám, že se blížím k hranici vyhladovění těla a hrozbě anorexie. Půstuji půl roku s lehkými přestávkami. Tělo ani mysl už nemá hlad a to je sice dobré pro bytí v jeskyni o vodě, ale není to dobré pro běžný život. Je dobré pochutnat si s radostí na jídle a nedržet se jenom o vodě a sem tam ovoci zelenině, i když to je hlavní částí mého jídelníčku, nejím maso a nic z mouky. Jím především syrovou stravu, málokdy vařím a pokud vařím, tak rituálně a pro někoho.
Musím si teď dávat majzla na jídlo. Hýčkat sama sebe. A i to řadím do sféry zázraků. Jsem zvyklá tvrdě dřít, makat od nevidím do nevidím. Nespat, nejíst, kontrolovat dech, starat se o mnoho jiných místo o sebe. Moje realita je o péči o druhé. O mnoho jiných světů, o lidi a bytosti, které miluji. O vnitřní cestě, modlení a pokoře a víře. Zejména víře. Bez víry bych nebyla nic. O lásce. Bez lásky bych nebyla ničím, jen třtinou ve větru se klátící.
Děkuji svým třem mužům za velký respekt k mé realitě a za přijetí zázemí silné čtyřky s duchem nás prostupujícím, bytí živoucím pentagramem pro mě, pro mou lásku, pro mou pohodu, pro mou radost a pro mé zázemí.
Ale to není všechno, lidi. Ani práce pro Zemi není všechno, ani regenerace těla a pochopení není všechno. Ani obrovský soucit, ani obrovská láska není všechno. Ani obrovská bolest a odevzdání všeho ze sebe není všechno. Ani sebeobětování a obrovský žal není všechno. Všechno má být v souladu, i tělo, i mysl, i duch a láska, milování, partnerství, dobré jídlo, vínko a radost, smích i slzy.
Pokud bych přetáhla hranici, dostala bych se do pěknýho srabu. A to se může stát komukoli.
Je třeba respektovat své hranice!
Děkuji bohům za vstřícné vedení 🙂

Jídlo – precedent – půst – komplexní strava

Byli jsme s Kojotem v hospodě v Popovičkách u Brna, každý jsme si vybral to nejstravitelnější jídlo a pak jsme pomalu jedli.

Já si dala jídlo, které v životě nevařím a měla jsem ho naposledy – ve velice slušné verzi v restauraci Na Bořislavce v Praze 6 – asi před sedmi či osmi lety – typicky hospodské, mastné, tučné, nezdravé vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Vegan Kojot si dal z nemožnosti všech výběrů – zvěřinu neměli – rybu s bramborovou kaší. Pangasiase.

U jídla jsme si povídali o tom, jaké má jídlo být a co bychom jedli. Já jsem s sebou měla bágl s jídlem, tedy, kostrou jídla, neboť mi nestačil čas na namazání rohlíků máslem, respektive rostlinným margarinem, to aby to Kojot jedl. Sama ze své éry vegetariánství vím, že nabídka masa vegetariánovi je silně nepříjemná a Kojot se změnil ve vegana – tudíž ani mléko, mléčné výrobky, cokoli živočišného kromě zvěřiny – nechce jíst. Jí podle své etiky.

Já sama jsem měla za svých jedenáct let vegetariánství asi milion smažáků. Pila jsem mléko – občas. Jedla sýry, potraviny upravené s vajíčky, různé buchty a tak dále. Výjimečně soju. Kojot je oproti mně asi stokrát více sójový, kupuje si sušené sojové mléko, tofu – to máme oba rádi uzené -, sojové nápoje, různé veganské preparáty, o nichž jsem v životě neslyšela, jako například pšeničnou kaši nebo tak něco. No před dvaceti lety to na trhu rozhodně nebylo.

Moje rodina to nesla těžce. Můj nevlastní otec pravil, že musím zavraždit tisíc špenátů, zatímco on zabije jedno prasátko. Takže Kojota naprosto chápu. Ve všem, co si o téhle oblasti myslí. Já jenom nemám v tuto chvíli odvahu se do něčeho, jako je veganství, pouštět. Už jsem si touhle etapou prošla a opravdu bych se musela změnit i v tomhle ohledu, abych jedla jen rostliny a vystříhala se masa. Ano, i tohle jsou aspekty duchovní cesty, ale já je v současné době postrádám. Měním se v jiných ohledech. Nevím, jestli se někdy k vegetariánství vrátím nebo se stanu veganem. To neví nikdo, ani já ne.

Ale zpátky k tématu. Pro Kojota je důležité, aby jídlo bylo výživné a veganské, tedy rostlinné. Když prý budou chybět nějaké prvky, tak to tělo odnese. Vynesl téma breathariánství a kontrolované fungování nějaké paní, která tvrdila, že nepije ani nejí a tak ji pozorovali a málem zemřela na dehydrataci. Byla duševně nemocná a zřejmě si nepamatovala, že pije a jí. Já osobně si o breathariánství myslím, že je tak deset lidí z celé planety, kteří nejí ani nepijí a žijí dlouhé roky. Víc ne. Ale existuje to a jde to. Jenom musí být ten člověk „vadný“ v oblasti normálního fungování a musí být nastaven na energetické jídlo. Už jsem to tady někde o breathariánství psala.

Můj názor je, že můžete jíst co chcete a pokud je jídlo uvařené spokojeným človškem, který vaří s láskou, případně je jídlo pozitivně energeticky nabito. No, v kontextu prvků, které tělu chybí nebo přebývají, to zní jako nesmysl, není. Já osobně můžu sníst dietní jídlo připravené cizím člověkem s problémem na duši a mám okamžitě obrovské zažívací problémy. Můžu klidně sníst mastný bramborák s uzeným nebo párky nebo si představte co chcete nezdravého a v zásadě nepoživatelného, ale když ho připravuje druhý člověk nebo já s láskou a případně ještě jídlo energeticky posílím modlitbou, tak mi nic není. Bez výjimky. Prostě moje tělo vnímá energetický dosah druhých a to jakkoli.

Stejně mi ublíží nevyrovnaný starý mládenec, nebo paní v přechodu, která je z nějakého důvodu nešťastná a sedneme si vedle sebe. Takoví lidé mě vysají, ublíží mi energeticky, někdy i musím vystoupit z dopravního prostředku, protože proti silné agresi nemám tak silnou obranu. A mám ve svém okolí jednoho člověka, který i když dobře vaří, tak já mám z jakéhokoli jeho jídla těžký průjem a koliky. Taky není moc šťastný a vybíjí si negativitu s vařením. Takže on uvaří negativně nabité jídlo, u toho se vyžije, pak ho naservíruje a pak je lidem špatně a hledá se, co nesedlo. Což je blbost, protože si nesedly energetické proudy v jídle a v těle.

Nicméně jsem si léty vybojovala obalovaný celer, cibuli a placičky z mouky. Veganské párky a sojové tofu uzené. Rostlinné pomazánky, ze všech super a hypermarketů je v celé šíři obsahuje snad jen jeden řetězec – Globus. Pro vegana a vegetariána je to rozhodně změna.

Pak jsem si řekla, že drtivá většina chlapů maso jí a pokud si mám někdy pořídit známost a nedejbože děti, tak musím maso jíst. A tak jsem se s těžkým srdcem vzdala vegetariánství. Ale kdybych opravdu „musela“, tak když jsme se seznámili s Kojotem, tak už tehdy měl namířeno veganským směrem, jenom k tomu došel se zpožděním – i díky mně – až teďka. Složité jsou cesty osudu. Opravdu jsme se v tomto ohledu nešťastně minuli.

Teď je Kojot šťastný vegan a doma se mu hromadí bagetky se sojovým mlékem a pšeničným masem. No aspoň si poradil 🙂

Já až budu odvážná, tak zase začnu s půsty, protože je to správné a protože je to duchovní a protože je to zdravé a protože v nemocnici jsem přišla na to, že mě to i s mými léky nezabije, což byl jeden z důvodů, proč jsem dosud jedla pořád. Aby nebyly léky nalačno a půst mě nevyčerpával a do toho ještě darda léků. No, v nemocnici si z toho evidentně nic nedělali a čtrnáct dní jsem jedla léky na holý žaludek a v podstatě se nic nestalo. Takže ozkoušené to je. Teď jenom přestat se bát sama sebe a jít do toho. Pro mě je to ohromně těžký duchovní úkol. Fakt. Nebýt té nemocnice, tak si půst strčím do škatulky:“Už nikdy.“

Teď už ale nemám výmluvu.

Při půstu tělo stravuje samo sebe. Je nejméně tisíc proti včetně teorie o anorexii a Kojotových „celých prvcích, které tělo musí mít.“ Ovšem pokud berete půst jako duchovní cestu, nepijete vodu s citrónem a necucáte k obědu list salátu s půlkou rajčete. Nehladovíte u toho, že musíte všem jídlo připravovat a mluvíte jenom o jídle, zatímco je z vás lety kostra. Půst není anorexie. Je to duchovní cvičení a čištění těla přírodní cestou. Pijete opravdu hodně vody a čistíte se. Duchovně i tělesně. Víceméně souhlasím s teorií, že v našich buňkách jsou naše zkušenosti a v přemíře tukových buněk jsou zkušenosti tak, jak je člověk v životě nasbíral. Proto v různých dnech půstu zpracováváte různá témata, která právě vyplavuje vaše čistící se tělo. No, mě to logiku dává a mám i takovou zkušenost.

Třeba má někdo další zkušenosti…

Do čeho jsem se to zase dala!

Byla jsem u Kojota a myla nádobí. Bylo před dvanáctou a najednou mě to skoro srazilo na kolena. Myslím, že u mě nikdy nezabíralo modlení na zemi. Párkrát v životě jsem to zkusila a zjistila, že pro mě je nejvhodnější pevný, mírně rozkročený, postoj. V této etapě života to tedy tak nebude. Pravda, racionálně jsem se opřela o linku a při pohledu na podlahu mi bylo jasné, že by mi pět minut na kolenou rozežralo tepláky. Takže jsem nutkání srazit se na kolena přešla jako jakoukoli jinou nevolnost. Aspoň jsem se v duchu napojila na Zdroj a vyslala myšlenku, že je mi to jasné, ale z výše uvedených parametrů nemůžu pohnutku splnit.

Myslela jsem na to, jaké to bude až budu mít práci, ale vzhledem k praktikování slovanské magie vím, že místo a čas nejsou nikdy problém. Soukromí se vždycky najde. Co se zjevilo jako pravděpodobná nová dovednost je předvídání. V rádiu mi interpret nebo název písničky zaznívá v ústech pár okamžiků před skladbou. Je to pocit jako když máte najednou plná ústa, doslova „něco na jazyku“. Našla jsem tři černé gumičky.

Co se rýsuje jako problém k vyřešení, to je bodání v srdci při pomyšlení na Kojota. To mám už od včerejška, ale teprve dneska jsem si toho více všimla. Okamžitě jsem začala stavět obranné hráze, ale jak jsem si to uvědomila, tak jsem přestala, protože to by bylo to nejhorší, co bych mohla udělat. Tu chybu už jsem jednou udělala a dopadlo to špatně. Musím všemu nechat otevřená stavidla, i těmto pocitům. Ráda bych řekla, že ke Kojotovi cítím už jen čistou lásku a soucit, ale zřejmě v srdci ještě kus toho zklamání bude. Jinak by to nebodalo.

Při posledním velkém obrácení jsem se výdobytkům s ním spojeným bránila. Teď to dělat nebudu. už jsem si říkala, když jsem se v tramvaji kroutila z bolesti srdce, že další takovou srážku se zklamáním už nepřežiju. Hned jsem se přesvědčovala, že jakmile začne utrpení agónie, které tak dobře znám, najedu na tvrdý půst a pojedu jak drak. Půst minule pomohl, sice po necelých třech letech čtyřiadvacetihodinové agónie, což mě málem zabilo, ale pomohl. Akorát teď vím, že bych musela vydržet buď jednadvacítku nebo čtyřicítku, což nevím, zda jsem natolik odvážná. Chce to hodně sebedisciplíny. Vím, že dva týdny vydržím. Ale výsledky to neslo fakt až v posledních dnech čtrnáctidenního půstu a chtělo to ještě počkat, aby se stalo něco víc. On i půst má své cykly. Nemá smysl čekat kupříkladu na den osmnáctý, kdy to zabalíme. Je třeba počkat až na den jednadvacátý. Z vlastního úsilí v oblasti půstů mám zkušenost, že to opravdu funguje po cyklech. A potom návratovka, což je navykání na jídlo stejný čas jako půst. To je ještě těžší než půst. Pokud vás přepadávaly vidiny jídla v půstu, zdržování od pořádného jídla v návratovce je ještě náročnější na duchovní a duševní zvládnutí. Já používám na zkrocení metodu vzdáleného pozorovatele, který si uvědomuje, že je to jenom představa. Nic víc. Ono to za pár hodin pomine.

Druhý den za mnou. Třetí přede mnou.

 

Za trochu ovoce…

Tak je za mnou třítýdenní pobyt v nemocnici. To, co tam vymysleli za léčbu by člověk více duchovně zaměřený nepřežil. Já, stará harcovnice, jsem to zvládla a neumřela u toho. Léčbu půstem jsem měla více než dva týdny. Z konce té doby mám uchvacancující duchovní zážitky, leč neřeknu vám o co šlo konkrétně, jen, že jsme s některými slovanskými bohy našli poprvé cestu k sobě. Půst je půst. Jenom vůl dá půstujícímu ze dne na den plnou stravu. Pochopitelně, kdybych se nevrhla na jídlo a nechala ho být s tím, že si budu vlastní jídlo kupovat, byla bych divná. Takže jsem zatla zuby a přežila to. O to víc jsem si říkala, že nebudu jíst nic, co mi na první pohled nepřipadá přitažlivé. Takže – od téhle doby nesnáším chleba, maso, mléko, mléčné výrobky, jogurty, tvaroh atd. Jediné, při čem jsem dneska při nákupu ožila bylo hroznové víno růžové, hrušky, červené papriky, rajčata, okurky hadovky, citrony. Přemýšlela jsem nad ořechy jako doplňkem, ale nic to se mnou nedělalo, tak jsem je nekoupila.

Důsledně jsem se začala vyhýbat situacím, které mě obtěžují. Spala jsem na přecpaném trojlůžáku s přistýlkou s nemožností větrat a naříkajícími umírajícími stařenkami čtrnáct dní. Byly to ležáci. Při jejich vyměšování jsem se vždycky sebrala a šla pryč, protože půstující reaguje nepřiměřeně i na normální impulsy, natož pak na takové drasťáky. Další trápení bylo, že jedna paní byla bláznivá a pořád dokola čtyřiadvacet hodin denně naříkala. To jsem trávila dny i noci s rádiem v mobilu a se sluchátky v uších. Když jsem věděla, že bych si „měla“ chleba koupit, maso koupit a další bílkoviny, jichž prý potřebuji vrchovatě, ale zvedá se mi z nich pajšl, tak jsem věřila důsledně tělu a potraviny nekoupila. Po narychlo sežrané hrušce v supermarketu (už zaplacené 🙂 ) jsem se cítila báječně. Ano, to je to, co potřebuji.

Proběhl pokus s jednou ženou, který vedl ke stejným výsledkům jako před rokem. Nemusíme se.

Proběhlo intenzivní setkání s ženou mého druhu. To bylo úžasné.

Po třech týdnech za mnou poslali mladou studentku, která mi nabídla Prednison. Na to, jakou se mnou mají zkušenost, kdy už třináct let Prednison zásadně odmítám a mám to napsané tučně v papírech, že odmítám tuto léčbu, si mysleli, že snad nemám paměť nebo co. Tak jsem doktorku odmítla. Za další dva dny mi přišli s nabídkou imunosupresiv. No o tuhle léčbu si říkám už tři týdny, to jim to trvalo. Takže jsem na Imuranu, plná dávka. Kontrola krve každý týden, jestli mě to ještě nezabilo. Je to něco jako chemoterapie u rakoviny, akorát doufám nepřijdu o vlasy. Délka léčby – doživotně nebo dokud to bude fungovat. Pokud to nebude fungovat, což zjistí tak za dva měsíce, tak nastane radikálnější léčba, pak ještě radikálnější a tak dále no a pak rovnou do Pelhřimova. Zase mám ale zajištěno, že tu nebudu přesluhovat.

Každopádně už to, že jsem bez větší újmy přežila čtrnáctidenní půst, zapůsobilo i na mě i na bohy. Kojot v rámci léčby mé reaktivní deprese prohlásil, že jsem štíhlejší. No, tohle mi snad nikdy neřekl. Taky jsem vedle něj tiše depresivně seděla a probírala si v hlavě konec svého života, takže už nevěděl, co by zkusil, asi. Ke zvířatům jsem necítila nic. Cítila jsem se výjimečně mizerně, což jsem řekla i doktorce, která mě propouštěla.

Co bude dál? Nevím. Měla bych být dva měsíce doma, ale to si nemůžu dovolit. Uvidíme…

 

Rozdíl mezi vodou z kohoutku, destilovanou, levitovanou, diamantovou a pí vodou vzhledem k půstu

Je to v návaznosti na minulý článek – jakou má člověk pít u půstu vodu.

Shrnu to: člověk je vytvořen na první pohled fyzickým tělem. O dalších tělech se zde bavit dneska nebudeme. Čistě fyzično.

Na trhu se nabízejí nástroje, jaké dokážou z vody udělat vodu v podstatě jakoukoli, s jakýmikoli přísadami. Nejběžnější přísadou jsou minerály – v minerálních vodách a pak chlor ve vodě pitné.

Voda má nesmírně důležitou úlohu, odvádí z těla škodliviny. Pokud máme v těle buňky, které jsou třeba u mě navíc, nastřádalo se do nich kus emocí z roků, kdy začaly přibývat. Pokud je půstem ruším, vyplave na povrch ta emoce, která do buňky byla infiltrována. To je proces, který zpracuji na duševní a duchovní stránce, uklidím na příslušné místo a pokračuji v likvidaci další buňky. Vypadá to strašně náročně a taky to náročné je. Proto jsem začátečníky varovala před vodou destilovanou.

Voda destilovaná má totiž neskutečné účinky. Tím, že je prázdná a není na ni nic navázané, bere si z těla víc škodlivin a vy se více čistíte. To je přece hrozně fajn? No, je tam háček. Nemusíte to ustát. Bude to emocionální tornádo kolem vás a bude to jenom tím, že jste si nedali čas na vodu normální, která toho z toho těla nesebere tolik. Ale na druhou stranu, pokud už jste v půstování zkušení, čímž myslím čtrnáct dní půst a čtrnáct dní návratka a ustojíte to, tak byste do destilované vody měli jít, protože to nejhorší čištění máte za sebou a teď byste se mohli čistit intenzivněji a nenadělalo by to takovou paseku.

Voda z kohoutku – klidně pijte tu, pokud vám chutná. Balená voda může stát v plastu na slunci třeba i několik měsíců, pak ji zase mrazí mráz a oteplení. No nikdy nevíte, je-li v pořádku.

Kojenecká voda – klidně, ale připravte si peněženku.

A to nejlepší na závěr – levitovaná voda – ta je z takzvaného levitátoru, který vodu nadnáší, čímž získává nadpozemské schopnosti. Levitovanou vodu jsem nepila, ale věřím, že na tom může něco být. Prý chutná o něco lehčeji a člověk u ní méně sní. No jednou bych to ráda zkusila. Zakoupit levitátor lze na Osud.cz. Stojí asi deset tisíc.

Ještě jsem si teď vzpomněla na Diamantovou vodu. V Diamantové vodě jsou zakódovány agresivní citáty ze Starého zákona a podle toho mají lidi konat. Stačí prvnímu volovi říct, že když tuhle sračku vyleje všude do vody, tak bude všeobecný mír a lidi jdou a dělají to. Voda je nečistá, plná bordelu, rozhodně neteče zlato hrdlem. Nejenom, že nám bude špatně, ale všechny ty energetické „věci“ jsou k zotročení nás. Prosím vás, abyste se nevloupávali do zahrad a nelili tam v dobré víře vaši diamantovou sračku. Každého to potom stojí litr za jistotu, že nepije jed, vy vstupujete na cizí pozemek, je to sice vzrůšo, ale každému co jeho jest. Ne vaše jest.

A ještě PÍ voda, barely na zářičích. Ještě jsem neměla tu vůli ji ochutnat snad proto, že si vodu nabíjím sama, stejně jako jídlo. Ale klidně to zkuste. Maximálně budete mít z energetického čištění průjem.

Breathariánství – klíč k zámku, který leží nikdo neví kde

Udělejme si jasno. Já to vím. Ví to možná víc lidí, ale vím jenom o jednom, který to umí. 

Já to nejsem. Tajemství se udržuje živé na podkladě plánů – v Bibli, Koránu, na webových stránkách lidí, co to buď umějí (někteří se tak prezentují, ale neumí to) a nebo, a těch je většina, to odněkud opsali a neumějí to. 

Breathariiánství znamená žít z dechu. Tuším v Mediu z letošního června se o breathiánství píše jako o jakési nadstavbě vegetariánství, veganství a semibreathariánství. Tedy o žití z rostlinné a bílkovinné stravy v podobě mléčných výrobků, vajec a mléka (sama znám z vlastní jedenáctileté zkušenosti), veganství – rostlinné stravy, semibreathariánství – žití o vodě a vzduchu, tedy dýchání. 

Před kamerami každý selhal, protože je to za prvé velice těžké a za druhé se k tomu pojí jisté tajemství, které zná velice málo lidí nebo si to velice málo lidí, co mají takové sklony, neuvědomuje. 

K breathariánství zaprvé potřebujete letité zkušenosti půstu o vodě. Koho by napadlo nejíst, nepít a rovnou dýchat, ten umře. Zcela jistě. Takže začněte půldenním půstem (dopoledne), odpoledne jezte jen trochu zeleniny. Za týden si dejte jeden den vodu (pro hardcore – nedoporučuji – destilovaná voda – ne pro začátek), druhý den po třech hodinách zelenina – ovoce – zelenina – ovoce – vždy po hrsti. Další týden třídenní půst, třídenní vracečka. Za další týden zase třídenní půst, třídenní vracečka. Pak ještě jednou a pak týden. Zase týden vracečka. Vracečka je vždy těžší než samotný půst. Pak následuje čtrnáct dní a čtrnáct dní, pak jednadvacet, čtyřicet a tady by to mělo končit. Tolik samotné půstování jak ho znám a jak mi bylo doporučeno chlapem, který breathariánství umí. 

Nadstavba nad tohle je dalších dvacet dní půstu, tedy celkem šedesát a pak pomalu odstavovat vodu. Když zhrubne pokožka, vodu vrátit a tak pokračovat, až se dostanete k samotnému vzduchu, což probíhá fyzicky tak, že se vám břišní čakra naplní vodou ze vzduchu a přiberete asi pět kilo. Tělo si pak samo pro energii sahá a tahá si ji ze vzduchu samo čakrami, tedy kůží a dechem, tedy plícemi. To už vám nikde neřeknou, protože to neví. A to je jenom půlka tajemství.

Druhá půlka tajemství je v duchovní přípravě. Během půstu se musíte duchovně připravovat, modlit se, meditovat, pak přestanete spát, to přijde úplně samo, když to děláte správně, máte dost energie na svůj život i svoje čištění. Čistíte se v první řadě tělesně – močí, stolicí, dýcháním, po třech dnech čisté vody ustane práce trávicího traktu, žaludek na vodu nereaguje trávením. Poslední stolice odejde asi třetí den a pak za týden, pak zhruba za tři týdny a pak už nic. Také děláte jógu, speciální cviky, při správném půstu by to mělo přijít samo a v noci, tělo by se mělo nanavigovat na samotné cviky po meditačním působení. Život se vám narovnává do centra – všechny chyby, které kde děláte, vám přirozeně odezní, což je strašlivě blbá zkušenost, já sama jsem zjistila, že jsem strašlivě zanedbaná v duchovní péči o sebe a to jsem už pro sebe dost dělala. Málem jsem dala výpověď v práci, odstěhovala se z domova, začala řešit zdraví, vztahy atd. Všechno najednou, protože to mysl a tělo vyžadovalo. Nemělo stravu a tak řešilo ducha. Fuj. Bylo to odporné, všechno najednou a bylo toho hrozně moc. Neměla jsem zkušenosti, jak se zvládnout, neměla jsem žádného učitele, nic. Takže, jak se vám tohle stane, tak se snažte meditovat, modlit se, zavést si režim a zkusit dát věci do pořadí, v jakém je budete řešit a jestli to radši nenecháte, abyste po půstu přežili. Dát výpověď z práce, kde jste nespokojení, není dobré, pokud nemáte jinou. Člověk v půstu daleko hůře dělá běžné věci, pokud mu nějak vadí. Má tendenci uvést se do klidu. Co breathariánství, už půst vás může zabít.   Je to nekontrolovaná střela. Nicméně, pokud nemeditujete, nezpracováváte duchovno, jako byste dělali jen půlku půstu. Bez duchovní práce je půst zbytečné zatěžování, respektive odlehčování těla. Pokud chcete něco shodit, je lepší racionální dieta v dlouhodobém horizontu. Půst na to není stavěný. Půst je především duchovní práce a vřazení jedince tam, kde má být. Realizace božího plánu.

Ale když vám někdo řekne, že máte jen dýchat, tak umřete hlady a žízní. Něco takového jako žití z dýchání čeká jen vysoké zasvěcence ducha zvyklé na sobě tvrdě pracovat, cvičit, půstovat a žít harmonicky. Nic si nenamlouvejte. Není to sranda. Opravdu musíte se sebou umět pracovat. A to se dneska nikde neučí a ani slavný kurz za čtvrt milionu od Ravena Argoniho Jak nestárnout, vás to nenaučí. Raven koneckonců na takové věci nevěří. Je to úplně jiná cesta – ta jeho. Ale nebudu prozrazovat jeho know-how, to bych špatně dopadla. 

Takže, než tu umřu, jsem předala dál pár vědomostí, ale jestli někomu budou platné, to netuším. Každopádně můžete říci, že o breathariánství víte více, než ví kdokoli okolo vás, protože já to mám z vlastní zkušenosti.