Archiv pro štítek: Qvítko

Stáří aneb bezbariérová klec

Tak s Qvítkem najíždíme zkušební provoz jen se spodkem klece. Celý život žije s otevřenou klecí a dnes, dnes už neslouží nožičky tak, aby vylezl do patra klece. Dva a půl roku – nejvyšší čas na potkaní důchod.

Žádné nedosažitelné a nepřekonatelné hranice! No stress pro mého potkánka…

V noci spinkáme spolu, ve dne bude ležet v seně a bude chroupat co bude chtít,  lízat mléko s cornflaky, což miluje a čemu dává absolutní přednost.

Jsou dvě rizika – potkánek se při průzkumu okolí neudrží a spadne nebo ho bude lovit Myšinka, jíž provokuje jeho dostupnost a zranitelnost.

Uvidíme, kdo z koho… Myška je lovec, ale já jsem větší 🙂

 

Rodinné štěstíčko

This slideshow requires JavaScript.

Dva potkani, kočka a já. Qvítko, Qytička a Myšinka. Potkyši mají svůj domeček a mají pořád otevřeno. Mohou jít kamkoli chtějí, kdykoli. Neuznávám drátěné hranice, ploty mezi jednotlivými tvory, zvláště v mé domácnosti. Konflikty se tu nevedou.

Nedávno jsem nemohla usnout, potkyši šramotili dlouho po půlnoci. Po delší době šramotění jsem zařvala vztekle z postele: „Tak co je to tady?“ A rozsvítila jsem. Jeden z potkyšů stál nehnutě na kleci a dělal, že tam není. Měla jsem na kleci nějaké věci a on je tam v tichu cupoval.

„Nešramoť! Chci spát.“ Zhasla jsem.

Šramocení… Znovu. Ale trochu jiné. Potkyš potichu slézal do klece, aby to nebylo slyšet a tím vytvářel neuvěřitelný hluk.