Archiv pro štítek: Ropucha

Tak jsem si udělala teplý katastrofický filmový večer a shlédla Vlákna a Den poté

Tak jsem si udělala teplý katastrofický filmový večer a vybila se u Vláken a Dnu poté. Stejně jako v roce 2005 (Zkrocená hora) jsem se zamilovala do Jakea Gyllenhalla a tiše si povzdychla po přečtení dostupných profilů:“Tak toho v životě nepotkáš.“ Ano, bylo to kruté 🙂 A je o tři roky mladší než já! Smutné. Že já si vždycky vyberu tak výrazný typ osobnosti. Asi se půjdu zítra vybít do Kriminálky Miami, rusovlásek David už mi chybí. Zřejmě. Gyllenhall je úžasný, vůbec nevím, o kom si mám nechat zdát dřív.

No, uvidíme. 

Vlákna mě příjemně vybily z tísně pražských povodní a Den poté už jen pokračoval vírem tornád a věčné zimy včetně úžasných výpravných triků. Tornáda prostě miluju. A tam byla tornáda ukázková. Ve třetině nad zemí vyvstal dolní vír a spojil se dvoutřetinovým horním trychtýřem a z tromby se stalo regulérní tornádo, tak F10. A bylo jich tam aspoň pět najednou. Los Angeles v prachu, New York taky. Jacob vynikal odvahou, moudrostí a skoro se utopil, ale nakonec svou princeznu zachránil a i ten přeslazený konec jsem si vychutnala. Miluju chlapy, co se umí šarmantně usmívat! Co mají kouzlo osobnosti. Jo, na to, jak nikam nechodím, určitě nějakýho takovýho potkám… 

Co k tomu dál dodat? U náletu vlků na zaoceánské zamrzlé lodi jsem slíbila své, v náruči vrnící, kočičce, že jí koupím pořádný jídlo, aby přibrala. Je čím dál tím hubenější. Možná to má z toho mrouskání, Čikita taky byla příliš hubená a po kastraci přibrala a je z ní pořádnej macík. Ropucha je jak anorektik. Když jí šustí kůže po kostech a kouká na mě svýma velkýma očima, mám až hrůzu z toho, co se z ní za měsíc stalo. To není Kojotova chyba, prostě se jenom něco v Myšince stalo. Nevím co. Zkusím nahodit vysokokalorickou stravu a domácí pohodu a snad přibere. 

Jinak jsem příjemně uspokojená a půjdu do vysluněných peřinek, jak jinak než s Myšinkou-Ropuchou. Takový večer plný napětí a uvolnění tu už dlouho nebyl. To si pište, že do příspěvku o povodních jsem dala všechnu hrůzu, kterou jsem v sobě měla. Teda – hrůzu z povodní. Dvakrát jsem sjela Lužnici a už do toho asi v životě nepůjdu. Některý šlajsny jsem projela, některý pronesla, ale dneska… Už do vody nevlezu. Joj, a vůbec ne bez bot – tolikrát jsem měla nohy pořezaný o flašky, konzervy nebo kameny, že už fakt ne. Lidi by neměli do vody házet ostrý věci. Voda je živel a z každý odhozený flašky se rázem stanou střepy, na který člověk rovnou šlápne. 

No nic, půjdu spát. 

Maxiropucha

Kojot kdysi prohlásil, že Myšinka vypadá jako ropucha. Dlouho jsem mu nevěřila a koukala na Myšinku jako na kočku, ale opravdu… Vypadá jako ropucha. Mně osobně se líbí, že vypadá všeobecně jako nezvykle zbarvený tygr a zvlášť, když na mně leží se mi líbí, že to tygr není. Jak říká jedna moje čtenářka – je to minitiger. Nebo Myšitiger.

Doopravdy jí však začínám říkat Ropucho. Na Ropuchu už dokonce i slyší. Už se chová klidně, asi mrouskání a šok z přemístění vyvolaly hysterický kočičí záchvat, jak jsem o něm psala.

Ropuška leží v posteli celý den a chrápinká. Ropucha moje…