Archiv pro štítek: slovanská magie

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Mám pro vás, přátelé bílé kopretiny, dobrou zprávu. Mé články s lehkou duchovní tématikou budou vycházet na facebookové skupině Magická domácnost  Zbyňka Milnera a Hany Pernikářové.

západ slunce s ptákem

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je… Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

východ slunce

RANNÍ ADORACE
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

POLEDNÍ ADORACE
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

VEČERNÍ ADORACE
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

PŮLNOČNÍ ADORACE
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

©Lucienne Delfína Poláková, 2017

http://lucienne.cz

Učení

Poslední dobou se snažím vzepřít běhu času a naučit se něco. Abych se nenudila s jednou věcí, vybírám si ze šestnácti, respektive z osmi každodenních a osmi příležitostných. Žádný velký zápřah, ale je to systematická práce každý den.

Je to kupříkladu angličtina. Přinesla jsem si domů anglickou gramatiku, poslech knih a velký anglický slovník. A jako motivaci si každý den překládám anglický horoskop. Říkám si, že mě to bude bavit, ale ono je to složitější než nějaký odborný článek. Sice to není dlouhé, ale popravdě, některé věty vzdám. Ale snažím se.

Pak jsem znovu začala dělat slovanskou magii. Už dříve se Kojot vyjádřil, na mou otázku, zda to jde dělat se křesťanstvím, že to dělat lze a i mám takový pocit, že ano. Tedy nic tomu nebrání…

Dál nic prozrazovat nebudu.

První sušenka a víno

Můj příchod křesťanství byl přes jedno velký napřesdržku, ale nevadí. K této cestě bych se asi jinak v životě nedostala. Totiž – jsem spíš na ten pohanský multitasking. Možná právě proto je pro mě křesťanství víc náročné na přechod, než jiné formy spirituality.

Před několika měsíci jsem se ptala Kojota, jestli můžu dělat křesťanství dohromady se slovanskou magií a voodoo. Kojot se zamyslel a řekl, že jo. No a opravdu to skloubit jde. Do toho má zemřelá zvířata, andělé, kameny, bytosti…

Magie jako taková je v rituálu naprosto bezprostřední, alespoň pro mě. Myslím, cítím, žiju. To křesťanství, i když skrz usilovné hledání cesty v jejich rituálech, je zvláštní. Ta vůně a chuť vína v kalichu je zvláštní. Já nejsem zvyklá pít víno a tak jsem byla zaskočená. Čekala jsem vodu, já nevím… A u hostie mi sousedka málem umřela na šok, když jsem do ní kousla. Zatvářila se jako kdyby kousla zmiji a tak jsem ji už dál nekousala. Byl to fakt trapas. U vína jsem otřela ústa místo pohárku, no aspoň si to budu pamatovat. Ale co mě zaskočilo, byla má voda v lahvi. Teprve s pořádným lokem v lavici do mě skočil ten Duch svatý, nemohu to jinak říci. Působil trochu jako droga. Při pomyšlení na ten rituál mi stydne hlava na týle a vršku hlavy. Řekla bych, že rituál má stálejší platnost, ale uvidím až s odstupem času.

Začetla jsem se do Magie od Veselého a zkouším dělat v duchu různé rituály. Obzvlášť se chystám pilovat příchodové magické kruhy a pentagramové rituály.

Už pár dní je u mě Eliška a Myšinka. Myšinka mi dnes, před chvílí, ukradla tyčinky pro Elišku a půl jich sežrala, zmizla i menší část alobalu. Myslím, že jí nic nebude. Oběma se daří dobře, Eliška už dobře baští a výtah vítá.

No a já? Mám nejkratší sestřih za posledních dvacet let. Teď si zas budu nechávat dorůst vlasy. Nechala jsem si opravit dvoje hodinky, takže si zvykám na okov pásku. Snad dneska budu lépe spát. To horko je příšerný. Kojotkovi jsem poskytla svůj obrvětrák, takže se ovívám představou Kojota v aerodynamické kuchyni, kde ladí své obrázky a fotky. No, moc to nepomáhá, ale vlahá sprcha je dobrá.

Jak já dokážu předstírat, že něco vím…

Tak si čtu mé poslední komentáře a říkám si:“Kdo je vlastně ta holka, která takhle píše? Kdo jsem? Kam kráčím? Co vlastně chci od sebe a od života?“ A tak dále. Myslím, že asi každý si tyhle otázky někdy v průběhu života položí.

Podívala jsem se na Youtube na videa o duševních nemocech, z toho jsem se podívala na odkazy na sériové vrahy, pak na natáčení porna, prostituci, vězeňství, šikanu, zakončila to videy od Ravena Argoniho, u kterého mám už dlouhou dobu podezření, že si z nás dělá jenom bohapustou prdel a považuje to za smysl života. To a peníze a ženský. To, že se asi na sto procent rozešel už před několika lety s Arianou a našel si místo ní o dvacet let mladší milenku, protože už dlouho vidím na jeho stránkách nové tělo, nová prsa a nový rozkrok. A je výrazně mladší.

Pak jsem se dívala na video od Zdenky Blechové, respektive rozhovor s ní, který mne svým způsobem povzbudil k další práci na sobě, svým způsobem zdeptal a ve třetině jsem radši to dlouhé video vypla a šla se dívat na něco, co má větší smysl. Ne, že by paní Blechová neměla smysl, ale je poznamenaná, jako všichni z nás, kdo něco děláme, svou duchovní cestou, která se neslučuje s mou, ač obě říkáme v určitých místech to samé. Ta by mohla z placu psát moje blognutí. Akorát já teda neumím automatické písmo a neprovozuji channeling tak, jak ona, ale zase mám místo toho něco jiného – bohy, bytosti, vize, někdy slova shůry.

Velmi dobře si bere distanc od lidí, i já mám stejnou zkušenost. Jenomže já nejsem bohatá podnikatelka se statkem a neoslovuji svět mnoha channelingovými knihami. Wow, to už by šlo asi za moje hranice, protože já píšu sama za sebe, zatímco ona za jiné. Ale není sama, co vím a svého času mne hodně obohatil Marcel Vanek, který dělá něco podobného, akorát tak nehazarduje s Orionem, Plejádami nebo dalšími souhvězdími, ale rovnou hupsnul na vesmír. To je pro mě takové uvěřitelnější, protože to i cítím, ale pokud bych měla komunikovat s určitou duchovní bytostí, která by se představila jako duchovní poradce Země, tak by mě to přinejmenším velmi zarazilo a pravděpodobně bych vyhledala psychiatra s tím, že mám hlasy a jsem nemocná. Naštěstí ke mně žádný duchovní poradce Země nepromlouvá a vystačím si s meditacemi s bohy a hlavně, s napojením na vyšší sílu, Boha, při kterém mě přepadá pocit marnosti ze Slovanské magie a magie vůbec, z těch všech duchovních věcí, co se tu dějí a co je možno dělat včetně channelingu a automatického písma. Připadá mi to tak nicotné proti samotnému Bohu.  Přišlo by mi to jak rouhání zkoušet automatické písmo. No, asi jsem se právě nezavděčila spiritualistům a lidem provozujícím channeling. Co nadělám.

Nicméně, shrnu to, mám stejný postoj jako ona k lidem. Pokud něco chci, tak si to udělám sama a ona k tomu přidává věc za peníze. Což je správné, nicméně, já ten postoj nemám vkořeněný a proto peníze nemám a nemám v současné době ani „svolení shora“ dělat duchovní věci za peníze a tak tu patlám blog jak svůj deníček, velmi pěkně řekla, že knihy jí začaly dávat souvislosti a pomáhat lidem až když zjistila, že pomáhá sama sobě a když sama sobě pomohla, tak pak pochopila, že může pomáhat lidem, přičemž měla výrazné duchovní vedení a věřím, že propsala desítky tužek automatickým písmem. Ne, vážně… Obdivuji jí za to, co dokázala, sama u sebe nevím, nevím… Pět knih, dvě cédéčka a u Ravena blažený dotyk s mužem, s nímž cítí, že další dvě cédéčka vydá v roce následujícím. Mě hlavně odrazuje ten channeling.

Magie jako taková pracuje s bytostmi v naší sluneční soustavě. Nejsem tedy nijak soustavně sečtělá v oblasti magie, vždycky jsem spíš dala na osobní duchovní poznání, ale zdá se mi pochopitelnější, že se magie a její symbolismus začal po vynalezení dalekohledu vkládat do okolních planet a dalších jevů, viz astrologie. Ale astrologie v žádném případě není magie! To je něco úplně jiného. Astrologie, jak myslím kdysi řekl Kojot, je příběh. Je to umění vyprávět příběh ze symbolů. Magie, podle mne, je tvrdá práce se symboly z různých soustav, z různými písmy a vyvolávání bytostí z obrazů písem a symbolů k určeným účelům. Chápu, proč to mnohým připadá jak vlákání se ďáblu do chřtánu. Chápu, proč od toho Bible odrazuje. Protože to může přinést mnohé a to především nepochopené a špatně uchopené může člověku dost těžce duchovně uškodit. Tedy nejenom duchovně, ale i duševně. Ale správný mág na správném místě – to je hotový poklad. O tom žádná.

Sluší se povědět, že pokud máte opravdu velký, ale opravdu v e l k ý problém, pak Raven Argoni vám může pomoct. Připravte si taky spoustu peněz, ale co vím, tak maskuje opravdu velké vědomosti. Maskuje se momentálně za třicátníka, ač je mu už šestašedesát. Trochu barvy na vlasy a trvalého líčení s tím, že nejde několik let ke kadeřníkovi a je to celý Raven, jak se teď prezentuje. Milionář. Mág. Prodává se za opravdu těžké peníze. Spoléhá jen na jediné – že lidé nejsou trpěliví a pomalu odpadnou. A má pravdu. Lidé nejsou trpěliví a odpadnou velmi rychle. Někdy o té zkušenosti s ním napíšu, ale zatím ne.

Nicméně to, co jsem teď napsala mi dává do své duše velkou životní pravdu, kterou Raven popírá a to, že když za něčím jdete, dosáhnete toho. On sám to v jednom videu popisuje na případu přestárlého pidlovokého adopta na letce. Chce lítat za každou cenu. Ale zapomíná na jednu věc: on sám je příkladem, když se on narodil do magického draka s hlavou dolů, podle astrologie, tak byl předurčen, aby naplnil svůj osud, pidlovokej přestárlej pilot nepidlovokej přestárlej pilot. Šel duchovní cestou přes mnoho zemí a mnoho duchovních směrů včetně holotropního dýchání a transcendentální meditace, přes čtyři ženy, až došel sem. A teď si může tropit z kohokoliv blázny, protože na to má. To mu rozhodně neupírám. Ale je to malý ďábel – vezme si ne prsty, ale celé tělo za službu, kterou prokáže. Duši mu upírám, má příliš znaků cesty blázna (v tarotovém pojetí).

No a jak tu asi osm nebo devět let předstírám, že mám co říct, učím se sama od sebe, když si čtu minulé články. Jako kdybych psala ve změněném stavu vědomí. Jakoby něco psalo skrz mě, možná takový elektronický minichanneling, i když si za každým slovem stojím, protože mám dar slova. To už jsem prokázala. Taky důslednost, trpělivost sama se sebou a pochopitelně – mých šestnáct stálých čtenářů to ještě neunavilo, poslouchat tady moje kecy. Zřejmě tedy mám co říct.

Ale co do budoucna s životem, to napoví až budoucnost.

 

Rituály ve slovanské magii

Už jsem tu hodně dlouho nenapsala nic z tohoto světa a přišla jsem na něco, co je opravdu důležité a co tu ještě nikdy nezaznělo.

Nejprve zde budu prezentovat alternativní adorace ke slunci, které jsou ve dne čtyři, protože prostě slunce je mi blíž a mluvit ke žhavé kouli plné energie je pro mě únosnější, než si představovat chlapa s vozem na obloze. Toho jsem prostě nebyla schopna. Potom ukážu původní adorace moje a Karikovy včetně dobových náhledů a mých problémů se slovanskou magií. A až si to všechno přečtete, budu mluvit o zkušenosti, kterou jsem nabyla časem. Jaksi se nepíše o spoustě věcí, které s takovými rituály souvisí. Kdo děláte magii či je vám moje zkušenost a adorace blízké, neváhejte je použít. Klidně hned.

Oba články jsou z roku 2008, kdy jsem se slovanskou magií začala. Berte to prosím v potaz, dneska jsem už někde jinde, než jsem byla tenkrát.

 

Alternativa ke čtyřem denním adoracím ke slunci

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je…

Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

Ranní adorace
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

Polední adorace
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

Večerní adorace
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

Půlnoční adorace
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

Putování za sluncem

Ráno. Vezmu kompas. Zacílím na východ. Zvednu hlavu. Slunce!

Kompas

Poledne. Vezmu kompas. Zacílím na jih. Zvednu hlavu. Zase jsem se trefila. Chytla jsem ho přímo při činu, na jihu. Slunceho jednoho.

A co teprve večer… Mé každodenní putování za sluncem je prostě stoprocentně úspěšné. Zatím mi slunce nikam nezmizelo, chová se předvídatelně a já za chvíli nejenom, že budu odhadovat čas podle slunce, ale ani nebudu muset nosit kompas.

Zvládnuté slunce

 

 

Totiž, věc se má tak. Práce se sebou, při které se napojujete na rytmy Země a dýcháte zároveň s tím, jak dýchá ona, má svá překvapení. Rytmy, které nečekáte. Začínám rozumět tomu, když se řekne, že bez sladění s přírodními cykly to nejde. Ono to totiž přijde samo, jako kdybyste sbírali nezamýšlené důsledky vlastní duchovní cesty jen tak mimochodem. Nejzajímavější mi na tom přijde myšlenka, jestli ony ty nezamýšlené, protože nikde neprozrazené, hloubky poznání, do kterých se najednou propadnete, nejsou vlastně ty hlavní cíle, ke kterým směřujete. Směřovat a důvěřovat.

Tím nechci říci, že cílem mé duchovní cesty je aktuálně získávání informací o čase a světových stranách z postavení slunce a hvězd na obloze. Je to jenom nezamýšlený důsledek toho, jak se sluncem a nebesy pracuji. Výsledek, kterým je propojení se s cykly přírody, je podle mě jedním z cílů mé aktuální cesty, přičemž cestu beru jako Cestu, Tao. A u toho všeho následně žasnu, protože rituál lehce mechanický se proměnuje ve vášnivě emotivní prožitek.

Jediným problémem, se kterým bojuji, je takové propojení s danou silou při některých rituálech, že mě oblije zevnitř i zvenku takový krásný pocit včetně vedlejších efektů člověka, že se zaleknu a rychle z toho uteču. Nemohu si pomoci, ale krásné pocity na mě působí tak, že couvám, a to hrozně rychle. Nedejbože, abych ztratila sebevládu a kontrolu nad svým prožíváním. Krásné pocity „bez důvodu“ mi zavání nějakým drogovým efektem a to je důvod, proč jsem nikdy nezkusila žádnou drogu pozměňující vědomí – abych své vědomí nepropůjčila jiné entitě ve chvilce jeho opuštění. Je fakt, že mi nějaký dobrý pocit vydrží i potom, co z toho stavu odejdu, nemám žádné kocoviny ani mi nic nepromlouvá do duše, prostě svobodně přijdu, svobodně odejdu, ale stejně! Bráním se. Mám strach…

Můj strach mě svazuje a já do příštího rituálu jdu s obavou, že to znovu bude hezké a já zdrhnu, protože to neunesu. Zajímavé je, že když si tedy přeji, aby to tak hezké nebylo, celé se to obrátí a síly ukáží svou temnou stránku a já se z toho pak zase můžu podělat, protože nezvládám takovou temnotu a opět couvám. No a průměrná příjemnost se v rituálech moc nepěstuje, protože k vývoji jsou potřeba výzvy a klídek na hladině výzvou opravdu není. Proč jsou však pro mě výzvou hezké pocity, to mi dává hodně velký prostor k přemýšlení. Na druhou stranu bych si mohla říci: „Proč to neprožít v klidu…“ Zatím jsem však na té první straně.

 

Čtyři denně-noční slovanské adorace

Podělím se s Vámi o čtyři denně-noční sluneční adorace v takovém tvaru, v jakém je praktikuji já, pro sebe si nechám vlastní volací znaky a postavení těla. Uvádím i původní adorace z knihy Jozefa Kariky „Slovanská magie“. Karika uvádí, že: „adorace mají být konány každodenně. Jejich cílem je splynutí s denně-nočním cyklem a navázání intimnějšího kontaktu s božstvy. Ten vznikne, když uctívač dokáže vnitřně procítit rozdílnost fází tohoto cyklu. Nejlepší je proto vykonávat je v čase východu Slunce, v poledne, při západu Slunce a o půlnoci.“

Podobná cvičení jsou obsažena v Liber Resh vel Helios.

 

Ranní slovanská adorace za východu slunce

Dažbog dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

Otoč se čelem k východu. Imaginuj zlatě zářící východní Dažbogův palác s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Jitřenku stojící nad ním a otevírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Po otevření se zářící Dažbog objevuje v podobě dítěte na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a vyráží na svou nebeskou pouť.

verze Lucienne

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, planoucí mládím a jiskřící silou,
plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ve Tvé kráse, Ranní Zoro,
otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, ty sluneční dítě planoucí mocí.
Nechť taktéž ohnivou hravost v sobě mám.
Ctím tvůj majestát!
Polední slovanská adorace
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj sluneční vůz zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící Dažbog objevuje v podobě mocného muže, sluneční kotouč mu září z oblasti srdce. Jede na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a má za sebou polovinu své cesty.
verze Lucienne

Ó zářivý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ó záživý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Ctím tvůj majestát!
Večerní slovanská adorace při západu slunce
verze Lucienne
Otoč se čelem k západu. Imaginuj sluneční vůz zářící na západním horizontu končící svoji pouť u zlatě zářícího západního Dažbogova paláce s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Večernici stojící nad ním a zavírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog má podobu starého moudrého muže.

 

Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.
verze Jozef Karika
Obrať se čelem k západu. Imaginuj Dažbogův vůz končící svoji pouť a Dažboga jako starce. Večernice za ním uzavírá brány.
Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně, nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj též nechť se v ni mění.
Ctím tvůj majestát!
Ve tvé kráse, Zoro Večerní,
zavři brány večera.
Půlnoční slovanská adorace
verze Lucienne
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce s množstvím vysokých štíhlých věžiček, zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog spočívá v podobě nestvořené záře jako Svarog, vyšší aspekt slunečních sil, spící v půlnoční záři.

 

Ó Dažbogu před stvořením,
Ty neviděná záře.
Já v srdci stále prožívám Tě a
plamen Tvůj zvláštní mocí sálá.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce, kde nestvořený Dažbog spočívá v podobě tajemné záře.
Ó Dažbogu před stvořením, ty neviděná záře.
Já v srdce stále prožívám tě
a plamen tvůj zvláštní mocí sálá.
Ctím tvůj majestát.
Tady končí text z roku 2008. Časem jsem dospěla k tomu, že je NUTNÉ, a to nezbytně, se do každé adorace tzv. položit. Prožít to. Ono to je mezi řádky textu tak nějak vidět, ale zkušenost mi ukázala, že každá adorace je forma nabíjení energií. Energii, která konkrétně u mě vzniká na rukou, jak ke slunci vztahuji ruce a také na nohách, které „vedou proud“ do těla spodem, je třeba do těla rozvést, třeba představením si sama sebe jako potrubí. Jedna adorace o čtyřech větách tak může trvat i čtvrt až půl hodiny, než vám to přejde do krve. Ale nekončete dříve, než se tohle dostaví! Hlavně se neobávejte, že byste něco zkazili, když se vám nedaří se do toho položit. Časem to přijde samo. Nejsou to prostá slova, je to rituál. A rituál vyvolává účinky.
Kdo pracuje s voodoo nebo jinou formou magie – netluče se to. I duchové voodoo byli schopni akceptovat na mém rituálním stolečku jeden kvadrant vytvořený pro slovanské bytosti. Já sama nedělám žádná speciální gesta, jsou pro mě spíš překážkou než oporou. Pracuji čistě mentálně, jako u všeho. Prostě mně pomůcky vadí. Potřebuji cítit rukama, co dělám, cítit tělem, co má slova vzbuzují. Vidět to na vlastní oči.
Ano, i u mě se najde magická dýka, křišťálová koule a podobné věci. Ale – nepoužívám je. K čemu je mi křišťálová koule, když to, co potřebuji vidět, vidím prostým okem. K čemu dýka, když mám ruce. Každý jsme ale jiný, tak klikněte třeba na bloxxter Codyho, tam zrovna probírají videa ohledně magických pomůcek.
Jo, používám svíčky, kadidlo a kyvadlo, když je třeba a jsem doma a nebo pohřbíváme.  Ale nejlepší je, alespoň pro mě, dělat kdykoli cokoli a jakkoli, běžně oblečená v běžném provozu bez jakýchkoli pomůcek a přitom efektivně. Tady se musím pochlubit matkou, protože když jsme vymítali a světili její pracovní budovu, která byla postavena na původním hřbitově, tak si obrys budovy namalovala na papír a na něm dělala všechny úkony – od polití svěcenou vodou až po sůl  a odvedení bytostí kyvadlem. Já jsem byla tak chycená ve svých rukou a očí a těle vůbec, že mě taková prostá věc nenapadla. Tomu říkám efektivní zjednodušení 🙂

Postupné cíle v esoterice z mého pohledu

Když jsme se s Vladem bavili o disciplínách a jejich křížení, abychom nezakrněli na žádné ze svých mohutných stran, zkoumala jsem pohledem své esoterické schopnosti, které používám vědomě (předtím jsem se tomu bránila), asi patnáct let, z toho deset let do mrtě.

Došla jsem k několika fázím:
Nastaly schopnosti během jedněch dvanácti hodin. Od té doby se je snažím rozvíjet, udržet, zašlapat do prachu, zbavit se jich, vrátit se aspoň do nějaké z nich a tak pořád dokola, podle toho, jak jde život.

Primárně však jdou schopnosti rozdělit na dva oddíly:
1) s pomůckami
2) bez pomůcek

Pomůcek jsem se nikdy nezbavila docela, pořád u sebe nosím vlastnoručně dělaný náramek z perel a klokočí, který v případě potřeby (to už musí bejt) nahrazuje kyvadlo, v tuto etapu svého života nosím ještě růženec a znak slovanské magie na šňůrce na krku. Růženec nahrazuje čistidlo, respektive se na něj balí špatné energie a znak slovanské magie, to je moje tradiční pomůcka, která díky silnému nabití každé bytosti řekne můj „kód“, se kterým lze se mnou komunikovat.

Většina mých esoterických schopností je čím dál víc navázána na mysl a vnimání tělem. Je tomu tak i proto, že je to jednodušší, než se dorozumívat přes kódové znaky, znak náboženství nebo nedotknutelné kyvadlo (kdo mi na ně chce sáhnout, tomu ruku urazim, byť by to byla sedmdesátiletá zvědavá babička v trolejbuse, která je zvědavá na „materiál“)

Takže já se vyvíjím od hmotných pomůcek k nehmotnému světu, se kterým komunikuji skrze tělo. A myslím, že je to tak správně, i když to chce více vnitřní síly, imaginace a vůbec sebekontroly a iniciativy. Jak řekl na úplném konci jedné knihy „kouzel“ Raven Argoni: A teď to všechno zkuste v duchu!