Archiv pro štítek: štěstí

Věc, která by nejednoho přivedla k šílenství – uvíznout ve výtahu… A pěkně mastně.

Tak tak. Abyste pochopili tristnost celé situace – o víkendu se v kancelářích nepracuje. Je tam jenom jediný vrátný-recepční. Pracujeme na směny, větší část týdne na čtrnáctky, o víkendu na dvanáctky. Máme jednu kartu pro recepční – tu má vždycky jeden z nás, kdo aktuálně pracuje. Pak existuje karta, co otevře všechno, ta je na místě xx v budově. Budova je prošpikovaná čipy, kamerami a dalším zabezpečovacím zařízením, je tam něco mezi nulou a padesáti patry. Nikdo zvenku se tam nedostane, to by musel použít hrubou sílu, je to doufám dost názorné.

Jedu se ve výtahu podívat na rozkopnutou zeď buď kladivem nebo krumpáčem – výsledek je stejný – díra ve zdi. Jestli je to opravdu v osmém patře a nespletla jsem se a nevypadala jak blbec. Výtah číslo jedna mě doveze nahoru. Ujistím se, že jsem to napsala správně. Opravdu je v osmém patře díra jak do prdele. Takže pojedu dolů. Výtah udělá cosi jako vrrrrrrrrz. Zamrzne v půlce zavírání, je vidět díra jak z hrobu. Ven se neprotáhnu.

Někde to bylo ve filmu, jak se nad dotyčným, co přebral drogy, uzavírá zem z koberce. Tak to bylo přesně to samý. Efektní. Zmáčkla jsem nulu. Pak se výtah po milimetrech dovřel a po milimetrech se posunul o kousek níž dolů. Kde jsem byla? Nevěděla jsem. Nedokázala jsem odhadnout rychlost rychlovýtahu. Je na to dělaný, aby člověk nepoznal, že jede.

Takže si to shrneme:

– jsem v budově sama

– má mi za půl hodiny přijít střídání

– nejsem na recepci, kde bych dotyčného pustila do budovy, budova je sama zavřená

– telefon mám v batohu, neboť chcípnul, nedobila jsem ho včas, tudíž se mi nikdo nedovolá

– nouzový telefon ve výtahu vede na recepci, kde zrovna nikdo není…

Výtah se pomalinku na několikrát otevřel.

Co byste dělali vy?

Já do toho šla znovu. Opravdu je výtah rozbitý, nebo se mi to jenom zdá? Osmé patro, zmáčknu čudlík. Výtah se rozjede nahoru. Pak se pomaloučku otevře, jak pavouk, když spřádá své sítě. Jako nerozhodí mě to. Zmáčknu nulu. Zas rakev. Potom se výtah pomaličku zavře a milimetry sjíždí do sedmého patra. Možná provokuji své štěstí, ale žádnýho anděla jsem neviděla, takže to beru s nadhledem. Běda, kdyby přišel anděl, to bych už měla v kalhotech. Výtah se úplně otevře, fíglem ho posílám do nuly. Zavře se a sjíždí.

Já už tímhle výtahem nikdy nejedu.

Volám svému vedoucímu.

„Mám v nové směrnici napsáno, že mám volat výtaháře. Mám ho opravdu volat? Teď?“

„No co máte napsáno ve směrnici…“

„Volat výtaháře.“

„Tak na co čekáte? Zavolejte je!“

„Já jsem nechtěla dělat rozruch bez vašeho vědomí.“

„Nashledanou.“

Volám výtaháře a výtahář se mě jenom ptá na ulici a číslo výtahu. To jsem našla v bývalé směrnici. Nato přišel chlap na výměnu a cože se stalo. Tak jsem mu to odvykládala a dala si záležet na popisu výtahu jako rakve. To je vlastně to jediné, oč mi šlo. Být někým oceněna za statečnost. No nic. Výtaháři přijedou a spraví to.

A zas prd 🙂

Odborný diplom a moje štěstí

Sešla jsem se opět s odborným diplomem a začali jsme rozebírat věci, které mne činí šťastnou. Lovila jsem v hlavě, nepřipravená na tohle téma a sypala věci, které mne činí aktuálně šťastnou.

– víra – „Zažil jste to, odborný diplome?“

„Nezažil.“

Už jednou jsme se dostali k tomu, že mě rozebral na šroubky, protože moje víra byla podrobena kritice působení a pod mikroskopem se nedá vidět ani atom víry. To mě dostalo a dostávala jsem se z toho týden, protože už mám praxi od Kojota, který mě takhle rozebíral, respektive rozebíral sebe a já to tak nějak ve spojitých nádobách dostávala po litrech. Už se umím lépe bránit. Také Kojot seznal, že víra JE. Prostě existuje.

– zvířata – „Nedělá vám to potíže, starat se o tolik zvířat? Není to na vás moc, neubírá vám to volný čas?“ Zaperlil odborný diplom.

„Ne, to vůbec ne. Bez zvířat jako bych nežila. Vůbec mě to neobtěžuje, je to pro mě štěstí. Mám je všechny moc ráda.“

„Aha.“ Odborný diplom nemá ani rybičky.

– práce – „Není na vás moc obtížná?“

„Je fyzicky náročná, dělat čtrnáctky noční nebyl nikdy můj sen. Ale třeba se někdy dostanu o kus dál a budu si šudlat své osm hodin pět dní v týdnu v kanclu. Čtrnáctky jsou vražedné, zvlášť, když se přes den nevyspíte. Přesto mě činí šťastnou být někde užitečná.“

– Kojot – „Přeci jenom ten vztah už skončil…“ Dodává odborný diplom.

„Neskončil. Jsme velmi dobří přátelé, kteří si vypomáhají možná i víc než partneři. Staráme se společně o svá zvířata a jeden i druhý je kdykoli svolný převzít vládu nad veškerým zvířectvem. To pro případ náhlé události.“

„A víte, co mi dělá největší radost?“

„Co?“

„Když se Eliška vysere a já sbírám pěkný pevný teplý hovno. To má pak pocit krále, že nežiju nadarmo. Že jsem schopna se o Elišku kvalifikovaně starat tak, aby netrpěla průjmy.“

„…“

Pejskaři tuší, oč jde. Zvracení, průjem, malátnost, mrtvice, epileptický záchvat, bulky na kůži, rakovina mléčné lišty, zánět dělohy, utržený dráp – je tisíc a jedna věc, které se psovi můžou stát. Ale pěkný velký statný hovno dává vědět, že pes je zdráv.

Kojot řekl, že až bude slavný a bohatý, tak mi zaplatí hlubinnou psychoterapii, když jsem tak na ty hovna. A pak se začal smát, jasně, že oba víme, o co jde. Průjem i zácpu jsme s Eliškou prožili nesčetněkrát.

Ano, taková jsou má štěstí. Máte něco dalšího?

Není askeze jako askeze aneb funkce psa v domácnosti

Pes. Velký pes. Línající pes. Bordel ze psa je asi stejně velký jako štěstí, které způsobuje. Moc velký. Velký pes, velké štěstí, velké starosti, domácí nesmí přijít bez domluvy a uklízet budu několik hodin, aby to tu bylo alespoň přijatelné. Domácí nesmí poznat, že velké štěstí přináší velký bordel. Nesmí na to ani pomyslet. Uklízet tolik chlupů, písku, zbytků kostí, šťopek z jablek, je prostě téměř nad moje síly, i když míra štěstí je vysoká. Je to téměř askeze. Božský bordel. Kdo se smíří s taem bordelu, postoupí na cestě k všeobecnému štěstí, protože uklízet bordel mu nebude vadit.

No tak jsem si to vysvětlila a hurá do luxování po důkladném zametání. Doufám, že je vám funkce velkého línajícího psa jasná. Jde především o velké štěstí, které je v souladu s kočkou v domácnosti. Velkou línající kočkou, co roztahává věci po bytě, čas od času chytne průjem z psího jídla a vůbec přináší velkou míru štěstí do bytu.

Cha!  Vlastníci předmětů pro štěstí ani neví, o co se nesoužíváním s kočkou a psem ochuzují.