Archiv pro štítek: úklid

Knihy

Už druhý den třídím knihy. Zvolna. Nikam nespěchám. Zjistila jsem, že polovinu veškerého mého skromného majetku jsou knihy. Knih mám asi dvě stě kilo. Hromady knih, když se to vyndá z knihoven a skříní. Pak mám hodně předmětů magických, trochu nádobí, postel, stůl, pár skříněk. Potřeb pro potkyše a pro Myšinku je asi tolik, co té trochy prádla. Ale knih, těch je strašně moc.

Takže – loučím se s knihami, vytvářím místo pro nové věci ve svém životě, už mám prázdnou jednu knihovnu a dvě skříňky.  Kolem krabice knih na prodej.

Tady budou knihy magické, tady čarodějnické, tady rozum, tady intuice. Tady dobré rady a návody, tady jóga. Tady motivační příručky, na které sahám v době třeskutých a temných den. Tady bude škola a tady budou věci, co jsem psala do šuplíku. Těch je… Možná jednou vydám knihu. Nebo dvě. Nebo moc…

Tady budou zvířata. Achanah, samička malé formy hroznýše královského (Boa constrictor imperator), zbarvení Sonora.Tady nějaký pěkný chlupatý milý sklípkan, rosnička s rosnatkami, oblovky, gekončíci, potkani. Čtvrt stěny čeká jen na ně.

Tady bude velká fontána a spousta kytek, co už jsou ve sklepě připraveny. Tady malá fontána. Tady oltář. Kameny. Velká tichá zahrada plná zurčících potůčků stékajících po skalách, plná zvířat, květin, lásky. Tak to chci.

Pečlivě jsem vytřídila i všechny detektivky. Beletrii, nic takového tady mít nebudu. Odbornou literaturu, školu, osobní zájmy ku mému rozvoji a k rozvoji druhých. Šup, šup, šup! Jedna kniha za druhou padají na hromadu.

Tak! A je to. Je tu prázdno až na hromady knih k odnošení do sklepa.

Co budu dělat? Na co jenom budu já mít tolika prostoru? Z čeho se budu těšit, když jsem si všechno vyhodila. Do téhle knížky se jednou podívám. Do téhle přece taky. To taky můžu jednou potřebovat. Tohle mám už deset, dvacet, třicet let a nepodívala jsem se do toho ještě ani jednou. Pryč s tím!

Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Ztěžka jsem oddychovala a držela si bříško, jež bolelo po takové námaze tolika set kilo přeházených knih.

A pak jsem tichounce klekla ke knihám a pohladila je. A přepečlivě vybrala všechny Rexy Stouty, Conany, Mostecké a další zvrhlou pokleslou literaturu, kterou už jsem aspoň třikrát četla a stála za to. Zelazneho Amber sérii, vyčistila místo na Pratchetty.  A se zavřenýma očima jsem je potichoučku zašoupala za motivační příručky a návody, do úplně dolních poliček až úplně dozadu do stínu…

Divoká slova

Tak je čtvrt na devět večer a já ještě funguju. Paráda. Sice teda jsem teď hodinu uklízela, ale je tu uklizeno, jako každý den touhle dobou. Venku nasněžilo, takže po Elišce se dělají malé obláčky loužiček z tlapek, ale aspoň to není bahno.

Tak jsem pokecala se sousedkou o vánočním úklidu, zabíjení kapra a vánočních dárcích a vaření. Přidala jsem k dobru, že jsem okna neumyla půl roku a jsou stále jako nová (zamlčela jsem, že jsou pořád zakrytá žaluziemi pro vidění) a paní sousedka zase že myla okna před měsícem a taky jí to netrhá žíly. Ale že čeká rodinu a vnoučata a tak dále. No ona byla na kouřové na balkonu a lezlo mi to do nosu, tak jsem jí řekla, že se tím kouřem a kašlem prozradila.

Doma, když jsem luxovala, jsem dostala na cigaretu chuť, u luxování vždycky kouřím, nebo spíš kouřila jsem. Je to takový větší vzrůšo tahat jednou rukou vysavač a druhou cigáro. Když jsem přestávala, tak jsem s tím Nicorettovým retkem (bylo to přeci jenom před asi deseti lety) luxovala jak ďábel. Jo – někdy mi to chybí.

Jak jsem si tak zuřila u úklidu, já totiž musím u úklidu zuřit, aby to odsýpalo, vzpomněla jsem si na slovo domácí, jako pan domácí a okamžitě mě přepadl v hlavě Suchyňa. Hernajs, ten chlap mě poznamenal svými chorými výplody tak, že i po roce po odstěhování se mi vleze sám do pusy a vyplivne se jak flák krve. Fuj. Suchyňa. To úplně slyšíte ten hnus toho slova. Zástupná slova – Poláková zase nemá ponožky – tu podlahu jste poškrábala, já vám to naúčtuju – máte špatně uklizíno, čekal jsem to pintlich, takhle to budeme muset s manželkou celý den uklízet a samozřejmě vám to napočítám (po třech hodinách drhnutí všeho). Ještě teďka mi je špatně.

Takže – červený hadr na býka – slovo pan domácí alias Suchyňa – máte špatně uklizeno, čekal jsem to pintlich – to bych si fakt zapálila. Ještě, že mám za sebou magický výcvik ve vůli. Ke kouření už mě nic nezlomí.

Ani pan domácí.