Archiv pro štítek: utrpení

Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic

 

 

 

 

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

Mohendžodáro -14.11.2016 – Meditace k uctění Měsíčního lůna v Býku

namoment-3

Zúčastnila jsem se úplňkové mimořádné open lekce Mohendžodára, pod vedením Hanky Radostné, ve studiu NamOMent yoga & massage v Brně.

Už od začátku to bylo jiné. Standardní postupy cinkání na tibetskou misku a prociťování byly promíchané časem s jinými kusy celosti rituálu, jakoby vizí bylo rozbít stereotypy. Rozbíjení stereotypů je klasický myšlenkový postup revize vlastního života a potvrzení si směru Cesty, kterou kráčíme. V tu chvíli máme možnost se obrátit na jiný směr a vyslechnout tiché volání odkudsi z nitra, ze sebe samé.

namoment-8

Dnes jsme uctívaly ve svém vnitřním prostoru Měsíční lůno v Býku. Superúplněk byl větší o plných 14% oproti „normálu“, proběhl něco po 14-té hodině, no a navíc byl 14-tý listopadový den. Navečer, když jsme se sešly v magické čtyřce – tři ženy a lektorka, bylo už docela teplo a i vítr se utišil, oproti dennímu sychravu…

mesic-a-zena

Povídaly jsme si v záři svíček, barevných světel a odlesků hudeb sfér o možnostech svého pánevního dna, což zní sice strašně, ale ve skutečnosti se jedná o velmi příjemné věci v těžišti našeho těla – v pánvi. Tam jako ve velké nádobě leží jak v propletené tkanině svalů naše útroby.

hanka-radostna-svaly-panevniho-dna

Učily jsme se dotýkat se svých vrcholků pánve a když vtáhneme jóni a konečník do bříška a tak jako potlačíme zároveň pocit na močení, tak to právě v těch vrcholcích pánve díky svalíkům ucítíme, čímž dosáhneme celkově lepších vrcholků i třeba jinde než ve stoje, když si obepínáme samy dlaněmi kyčle. Mnohem lepší to je ve dvou, třeba s nějakým pěkným mužem, ale my jsme si to aspoň zkusily nahmatat přímo na Hance, abychom vůbec cítily, co máme hmatat u sebe 🙂

hanka-radostna-a-velky-trojuhelnik

Povídaly jsme si o ženské a mužské síle, o napojení se na Zemi a Nebesa, o principu tepelné meditace velkého trojúhelníku v bříšku a o tom, jak máme sedět na dvou čudlíkách v zadku a nehrbit se u toho, na rozdíl od chlapů, kteří se v sedu hrbí, aby, no… Aby podsadili kyčle a vystrčili lingam k nebi. My se tedy jako ženy energeticky učíme sedět rovně, aby bylo kam lingam přijmout, tedy do přítulně otevřené jóni.

namoment-hanka-radostna-1

Nakonec jsme hodinu byly samy se sebou a svým vnitřním prostorem. Meditace probíhala podle úvodního nástřelu, nakonec zazvonil zvonec a meditace byl konec.

Ovšem, co se dělo uvnitř každé z nás, o tom může pohovořit jen ta která osobně. Zásadní bylo to, že jsme tu pro sebe, nestyďme se tedy za své spontánní pohyby, naslouchejme intuici, inspiraci a instinktu. Využívejme řeči těla k projevení pocitů naší duše.

healing

Tohle mě vždycky ohromně povzbudí, tohle jsou ty vzácné chvíle, kdy tančím nejenom v sobě, ale i navenek. Je to svým způsobem pantomima. Výrazový tanec. Prostorový výraz duše a ducha v nás, co mluví skrze tělo tak jasně, jako by tiskl písmena obrovského obchoďáku Vesmíru.

duchovni-pomoc

Tohle chceme, tohle odevzdáváme a nepotřebujeme – odpouštím sobě, že jsem si způsobila tolik utrpení a vytrvala v něm, prosím o odpuštění a omlouvám se všem, kterým jsem ublížila. Smilujte se nade mnou, prosím…

Směji se a pláču, broukám si a tančím. Jsem to totiž já!

Dnešním dnem začínám nový tanec…

hand