Archiv pro štítek: veganství

Jídelníček

Šla jsem něco vyřídit na poštu a po jednání s paní na přepážce mi ona řekla, že mne zná.

„Doufám, že jsem na Vás nebyla nějak zlá nebo tak něco…“

„Ne, všechno v pohodě. Vy jste ta paní, co si kupuje hodně moc ovoce a hodně moc zeleniny.“

Tak to mě dostalo. Myslela jsem, že jsem známá kvůli jiným věcem, jako třeba díky esoterice a magii, ale kvůli ovoci a zelenině? To snad ne. Ale nakonec jsem se zamyslela a vyšlo z toho tohle.

Poslední dny si všímám, že když opravdu jenom jím ovoce a zeleninu, případně s pečivem, tak je mi dobře. Jakmile sním kus masa, rázem mi ubude rapidně energie a jsem malátná. Navíc mi to už ani moc nechutná. Koupila jsem si kuře a bylo to takové slizké a radši jsem to zajedla ovocem.

Když jsem ve své jedenáctileté vegetariánské éře v Anglii prohlásila, že bych se nejradši živila pouze ovocem a zeleninou, nešlo to. Bylo to hrozně drahé. Dnes je to také hrozně drahé, ale musím to mít. Týdně sním čtyři brokolice a tři květáky, do toho pár kilo jablek, pomerančů, banánů, mandarinek, nějaký salát, okurky, brambory, mrkev, kukuřice, hrášek… Dnes jsem koupila také velmi levně čekankové puky, fenykl a zázvor.

Ovšem nemohla bych žít podle veganské diety. Kojot, který říká, že je vegan, miluje taková ta sojová mléka a tak. To já slyším sojový nápoj Zajíc, tak je mi špatně už dopředu. Dobrovolně bych to do pusy nevzala. Z éry sojových bobů mi zůstala husí kůže, to byla ta devadesátá léta, kdy bylo každému jasné, že jak třikrát týdně nejí sóju, zkracuje si život aspoň o padesát let. No sóju nemusím, já nejradši čočku. I když nejsem proti sojovému masu, ale když jsem nastavená na ovoce a zeleninu, tak mě ani nenapadne nějaké sojové maso. Prostě to nepotřebuju.

Když jsem Kojotovi říkala, že nám připravím veganskou štědrovečerní veřeři, tak byl rád. To jsem ovšem ještě netušila, že já to možná budu potřebovat víc než on…

Vzhůru do ovoce a zeleniny!

Jídlo – precedent – půst – komplexní strava

Byli jsme s Kojotem v hospodě v Popovičkách u Brna, každý jsme si vybral to nejstravitelnější jídlo a pak jsme pomalu jedli.

Já si dala jídlo, které v životě nevařím a měla jsem ho naposledy – ve velice slušné verzi v restauraci Na Bořislavce v Praze 6 – asi před sedmi či osmi lety – typicky hospodské, mastné, tučné, nezdravé vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Vegan Kojot si dal z nemožnosti všech výběrů – zvěřinu neměli – rybu s bramborovou kaší. Pangasiase.

U jídla jsme si povídali o tom, jaké má jídlo být a co bychom jedli. Já jsem s sebou měla bágl s jídlem, tedy, kostrou jídla, neboť mi nestačil čas na namazání rohlíků máslem, respektive rostlinným margarinem, to aby to Kojot jedl. Sama ze své éry vegetariánství vím, že nabídka masa vegetariánovi je silně nepříjemná a Kojot se změnil ve vegana – tudíž ani mléko, mléčné výrobky, cokoli živočišného kromě zvěřiny – nechce jíst. Jí podle své etiky.

Já sama jsem měla za svých jedenáct let vegetariánství asi milion smažáků. Pila jsem mléko – občas. Jedla sýry, potraviny upravené s vajíčky, různé buchty a tak dále. Výjimečně soju. Kojot je oproti mně asi stokrát více sójový, kupuje si sušené sojové mléko, tofu – to máme oba rádi uzené -, sojové nápoje, různé veganské preparáty, o nichž jsem v životě neslyšela, jako například pšeničnou kaši nebo tak něco. No před dvaceti lety to na trhu rozhodně nebylo.

Moje rodina to nesla těžce. Můj nevlastní otec pravil, že musím zavraždit tisíc špenátů, zatímco on zabije jedno prasátko. Takže Kojota naprosto chápu. Ve všem, co si o téhle oblasti myslí. Já jenom nemám v tuto chvíli odvahu se do něčeho, jako je veganství, pouštět. Už jsem si touhle etapou prošla a opravdu bych se musela změnit i v tomhle ohledu, abych jedla jen rostliny a vystříhala se masa. Ano, i tohle jsou aspekty duchovní cesty, ale já je v současné době postrádám. Měním se v jiných ohledech. Nevím, jestli se někdy k vegetariánství vrátím nebo se stanu veganem. To neví nikdo, ani já ne.

Ale zpátky k tématu. Pro Kojota je důležité, aby jídlo bylo výživné a veganské, tedy rostlinné. Když prý budou chybět nějaké prvky, tak to tělo odnese. Vynesl téma breathariánství a kontrolované fungování nějaké paní, která tvrdila, že nepije ani nejí a tak ji pozorovali a málem zemřela na dehydrataci. Byla duševně nemocná a zřejmě si nepamatovala, že pije a jí. Já osobně si o breathariánství myslím, že je tak deset lidí z celé planety, kteří nejí ani nepijí a žijí dlouhé roky. Víc ne. Ale existuje to a jde to. Jenom musí být ten člověk „vadný“ v oblasti normálního fungování a musí být nastaven na energetické jídlo. Už jsem to tady někde o breathariánství psala.

Můj názor je, že můžete jíst co chcete a pokud je jídlo uvařené spokojeným človškem, který vaří s láskou, případně je jídlo pozitivně energeticky nabito. No, v kontextu prvků, které tělu chybí nebo přebývají, to zní jako nesmysl, není. Já osobně můžu sníst dietní jídlo připravené cizím člověkem s problémem na duši a mám okamžitě obrovské zažívací problémy. Můžu klidně sníst mastný bramborák s uzeným nebo párky nebo si představte co chcete nezdravého a v zásadě nepoživatelného, ale když ho připravuje druhý člověk nebo já s láskou a případně ještě jídlo energeticky posílím modlitbou, tak mi nic není. Bez výjimky. Prostě moje tělo vnímá energetický dosah druhých a to jakkoli.

Stejně mi ublíží nevyrovnaný starý mládenec, nebo paní v přechodu, která je z nějakého důvodu nešťastná a sedneme si vedle sebe. Takoví lidé mě vysají, ublíží mi energeticky, někdy i musím vystoupit z dopravního prostředku, protože proti silné agresi nemám tak silnou obranu. A mám ve svém okolí jednoho člověka, který i když dobře vaří, tak já mám z jakéhokoli jeho jídla těžký průjem a koliky. Taky není moc šťastný a vybíjí si negativitu s vařením. Takže on uvaří negativně nabité jídlo, u toho se vyžije, pak ho naservíruje a pak je lidem špatně a hledá se, co nesedlo. Což je blbost, protože si nesedly energetické proudy v jídle a v těle.

Nicméně jsem si léty vybojovala obalovaný celer, cibuli a placičky z mouky. Veganské párky a sojové tofu uzené. Rostlinné pomazánky, ze všech super a hypermarketů je v celé šíři obsahuje snad jen jeden řetězec – Globus. Pro vegana a vegetariána je to rozhodně změna.

Pak jsem si řekla, že drtivá většina chlapů maso jí a pokud si mám někdy pořídit známost a nedejbože děti, tak musím maso jíst. A tak jsem se s těžkým srdcem vzdala vegetariánství. Ale kdybych opravdu „musela“, tak když jsme se seznámili s Kojotem, tak už tehdy měl namířeno veganským směrem, jenom k tomu došel se zpožděním – i díky mně – až teďka. Složité jsou cesty osudu. Opravdu jsme se v tomto ohledu nešťastně minuli.

Teď je Kojot šťastný vegan a doma se mu hromadí bagetky se sojovým mlékem a pšeničným masem. No aspoň si poradil 🙂

Já až budu odvážná, tak zase začnu s půsty, protože je to správné a protože je to duchovní a protože je to zdravé a protože v nemocnici jsem přišla na to, že mě to i s mými léky nezabije, což byl jeden z důvodů, proč jsem dosud jedla pořád. Aby nebyly léky nalačno a půst mě nevyčerpával a do toho ještě darda léků. No, v nemocnici si z toho evidentně nic nedělali a čtrnáct dní jsem jedla léky na holý žaludek a v podstatě se nic nestalo. Takže ozkoušené to je. Teď jenom přestat se bát sama sebe a jít do toho. Pro mě je to ohromně těžký duchovní úkol. Fakt. Nebýt té nemocnice, tak si půst strčím do škatulky:“Už nikdy.“

Teď už ale nemám výmluvu.

Při půstu tělo stravuje samo sebe. Je nejméně tisíc proti včetně teorie o anorexii a Kojotových „celých prvcích, které tělo musí mít.“ Ovšem pokud berete půst jako duchovní cestu, nepijete vodu s citrónem a necucáte k obědu list salátu s půlkou rajčete. Nehladovíte u toho, že musíte všem jídlo připravovat a mluvíte jenom o jídle, zatímco je z vás lety kostra. Půst není anorexie. Je to duchovní cvičení a čištění těla přírodní cestou. Pijete opravdu hodně vody a čistíte se. Duchovně i tělesně. Víceméně souhlasím s teorií, že v našich buňkách jsou naše zkušenosti a v přemíře tukových buněk jsou zkušenosti tak, jak je člověk v životě nasbíral. Proto v různých dnech půstu zpracováváte různá témata, která právě vyplavuje vaše čistící se tělo. No, mě to logiku dává a mám i takovou zkušenost.

Třeba má někdo další zkušenosti…

Breathariánství – klíč k zámku, který leží nikdo neví kde

Udělejme si jasno. Já to vím. Ví to možná víc lidí, ale vím jenom o jednom, který to umí. 

Já to nejsem. Tajemství se udržuje živé na podkladě plánů – v Bibli, Koránu, na webových stránkách lidí, co to buď umějí (někteří se tak prezentují, ale neumí to) a nebo, a těch je většina, to odněkud opsali a neumějí to. 

Breathariiánství znamená žít z dechu. Tuším v Mediu z letošního června se o breathiánství píše jako o jakési nadstavbě vegetariánství, veganství a semibreathariánství. Tedy o žití z rostlinné a bílkovinné stravy v podobě mléčných výrobků, vajec a mléka (sama znám z vlastní jedenáctileté zkušenosti), veganství – rostlinné stravy, semibreathariánství – žití o vodě a vzduchu, tedy dýchání. 

Před kamerami každý selhal, protože je to za prvé velice těžké a za druhé se k tomu pojí jisté tajemství, které zná velice málo lidí nebo si to velice málo lidí, co mají takové sklony, neuvědomuje. 

K breathariánství zaprvé potřebujete letité zkušenosti půstu o vodě. Koho by napadlo nejíst, nepít a rovnou dýchat, ten umře. Zcela jistě. Takže začněte půldenním půstem (dopoledne), odpoledne jezte jen trochu zeleniny. Za týden si dejte jeden den vodu (pro hardcore – nedoporučuji – destilovaná voda – ne pro začátek), druhý den po třech hodinách zelenina – ovoce – zelenina – ovoce – vždy po hrsti. Další týden třídenní půst, třídenní vracečka. Za další týden zase třídenní půst, třídenní vracečka. Pak ještě jednou a pak týden. Zase týden vracečka. Vracečka je vždy těžší než samotný půst. Pak následuje čtrnáct dní a čtrnáct dní, pak jednadvacet, čtyřicet a tady by to mělo končit. Tolik samotné půstování jak ho znám a jak mi bylo doporučeno chlapem, který breathariánství umí. 

Nadstavba nad tohle je dalších dvacet dní půstu, tedy celkem šedesát a pak pomalu odstavovat vodu. Když zhrubne pokožka, vodu vrátit a tak pokračovat, až se dostanete k samotnému vzduchu, což probíhá fyzicky tak, že se vám břišní čakra naplní vodou ze vzduchu a přiberete asi pět kilo. Tělo si pak samo pro energii sahá a tahá si ji ze vzduchu samo čakrami, tedy kůží a dechem, tedy plícemi. To už vám nikde neřeknou, protože to neví. A to je jenom půlka tajemství.

Druhá půlka tajemství je v duchovní přípravě. Během půstu se musíte duchovně připravovat, modlit se, meditovat, pak přestanete spát, to přijde úplně samo, když to děláte správně, máte dost energie na svůj život i svoje čištění. Čistíte se v první řadě tělesně – močí, stolicí, dýcháním, po třech dnech čisté vody ustane práce trávicího traktu, žaludek na vodu nereaguje trávením. Poslední stolice odejde asi třetí den a pak za týden, pak zhruba za tři týdny a pak už nic. Také děláte jógu, speciální cviky, při správném půstu by to mělo přijít samo a v noci, tělo by se mělo nanavigovat na samotné cviky po meditačním působení. Život se vám narovnává do centra – všechny chyby, které kde děláte, vám přirozeně odezní, což je strašlivě blbá zkušenost, já sama jsem zjistila, že jsem strašlivě zanedbaná v duchovní péči o sebe a to jsem už pro sebe dost dělala. Málem jsem dala výpověď v práci, odstěhovala se z domova, začala řešit zdraví, vztahy atd. Všechno najednou, protože to mysl a tělo vyžadovalo. Nemělo stravu a tak řešilo ducha. Fuj. Bylo to odporné, všechno najednou a bylo toho hrozně moc. Neměla jsem zkušenosti, jak se zvládnout, neměla jsem žádného učitele, nic. Takže, jak se vám tohle stane, tak se snažte meditovat, modlit se, zavést si režim a zkusit dát věci do pořadí, v jakém je budete řešit a jestli to radši nenecháte, abyste po půstu přežili. Dát výpověď z práce, kde jste nespokojení, není dobré, pokud nemáte jinou. Člověk v půstu daleko hůře dělá běžné věci, pokud mu nějak vadí. Má tendenci uvést se do klidu. Co breathariánství, už půst vás může zabít.   Je to nekontrolovaná střela. Nicméně, pokud nemeditujete, nezpracováváte duchovno, jako byste dělali jen půlku půstu. Bez duchovní práce je půst zbytečné zatěžování, respektive odlehčování těla. Pokud chcete něco shodit, je lepší racionální dieta v dlouhodobém horizontu. Půst na to není stavěný. Půst je především duchovní práce a vřazení jedince tam, kde má být. Realizace božího plánu.

Ale když vám někdo řekne, že máte jen dýchat, tak umřete hlady a žízní. Něco takového jako žití z dýchání čeká jen vysoké zasvěcence ducha zvyklé na sobě tvrdě pracovat, cvičit, půstovat a žít harmonicky. Nic si nenamlouvejte. Není to sranda. Opravdu musíte se sebou umět pracovat. A to se dneska nikde neučí a ani slavný kurz za čtvrt milionu od Ravena Argoniho Jak nestárnout, vás to nenaučí. Raven koneckonců na takové věci nevěří. Je to úplně jiná cesta – ta jeho. Ale nebudu prozrazovat jeho know-how, to bych špatně dopadla. 

Takže, než tu umřu, jsem předala dál pár vědomostí, ale jestli někomu budou platné, to netuším. Každopádně můžete říci, že o breathariánství víte více, než ví kdokoli okolo vás, protože já to mám z vlastní zkušenosti.