Archiv pro štítek: zima

Takže teď něco, co je pro mě opravdu, ale opravdu důležité…

Konečně nastala tvrdá zima, je -1 stupňů Celsia a moje topení konečně topí. Už několik měsíců se klepu zimou, v noci topení vypínají, pak se rozbilo, takže nefungovalo a já se v noci budila zimou a doteď spím s thermoforem, tlustými ponožkami, nákolenkami, dlouhou teplou košilí a neméně velkým, tlustým, černým svetrem.

Myšinka hřát odmítá, Eliška do postele z energetických důvodů nesmí. Moc mě vysávala. Byla horší než kdekterá sexuálně nevyužitá ženská, která se ke mně přiblíží v MHD a vysává a vysává. Poslední dobou se mi to sice moc nestává, ale stávalo se to poměrně často.

V létě bylo horko jak prase, budila jsem se v noci horkem a nemohla ani zaspat no a teď zase klepu kosu. Snad teď, se zimními mrazíky, konečně přijde teplo.

Takže – tohle je věc, která mě vopravdicky, ale vopravdicky trápila 🙂 Chtěla bych mít svoje problémy :)))

Nic naplat, zvlčený psisko snáší tuhle zimu opravdu špatně

Tak jsem v minulým příspěvku ukázala, že Kojotova věta „ať máš boty na zimu i na jaro“, když mi je kupoval k jisté vážné události, se ukázala býti šťastným podobenstvím. Zvykla jsem si na teplo a teď musím chodit v teple a už mi to zasahuje i do mých milovaných sukní, což mě vážně sere. Vypadá to, že budu odteď nosit teplé tepláky, jak minulou zimu. Jsou sametové, úžasně černé a stříbrem vyšívané, takže to není nic na doma.

A teď? Večer si přihřívám panelákovou zimu troubou, která je elektrická, tudíž se nezabiju výplody, a navíc je výkonná, takže to tu pěkně vyhřeje. Pak si jdu lehnout v noční košili a vrrrrrrr, vzbudím se zimou, jako vždycky. Takže dneska jsem tomu učinila přítrž. Pod noční košili jsem si vzala tepláky, teplé ponožky, dále teplý, dlouhý a široký svetr, šálu a čepici. Pak jsem zalezla pod dvě peřiny na dva polštáře a dva psy, oznámila veřejně, že se dneska o postel s nikým nedělím, což bylo akceptováno. Takhle jsem spala několik hodin, než mi začalo být takové horko, že mě to probudilo. No nekonečný příběh.

Takže jsem skončila zase v košili, čepici a ponožkách a spala dál.

Venku se zdržuji minimálně, už musím nosit pod kožich i svetr, no něco u mě nevídaného. Dokonce už jsem si včera tipla, že na mě něco leze a vzala si ten zázrak, co mi Kojot koupil právě pro tuto příležitost. Jinak má všechny, teda skoro všechny, paraleny, teploměr, kapky do nosu, bobule na krk a tak dále a tak dále, co jsem mu přinesla, když byl nemocný. Takže posoudit, proč mi byla taková zima, opravdu nemohu.

Eliška na to bohužel trochu doplácí, protože do deseti minut jsem jak rampouch, takže jenom vykoná své potřeby, jdeme domů. Konec hodinových procházek, kdy se už nudila. No, snad v létě.

Tolik zprávy ze zimního hnízda psa, kočky, potkana a Lucienne.

Starýho psa starejm kouskům nenaučíš

Tak tak. Došlo i na mě. Sníh už je tu nějaký týden, s Eliškou chodím i desetkrát denně, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, hodit kočku do koupelny nebo do pokoje a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, tiše zavřít dveře, přivolat výtah a i ten pes nad náma s tím psem vedle nás začnou zuřivě štěkat. Přece kvůli nim nebudu chodit pěšky, brýle jsou stále vypouklé.

Zima. Zima. Zima.

Tatáž situace, ale s pantoflemi. tddtddtdd Hodit kočku do pokoje nebo do koupelny a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, přivolat výtah, haf haf haf haf ňaf ňaf ňaf ňafňaf.

Zimazimazimazimazimamoczima. (-7)

Kých pšík. Vlézt domů, sundat Elišce košík, otevřít koupelnu a pokoj, nandat Elišce jídlo, nandat Šíšovi jídlo, Myšinka má svoje. Zachumlat se do postele. zzzzzZZZZZZzzzzzzZZZZZZZzzzzzz

Už jsem si odvykla. Bohužel. Ne nadarmo se v Tibetu říká, naučíš-li se meditaci ohně, nesmíš už nikdy chodit v ničem víc než v bavlněné košili. A Tibet, to jsou vysoký hory a pěkná kosa.

Starýho psa zvlčíte děsně snadno 🙂

Vraždící maniaci

Každý den se budím ve 2:13, to už topení vychladne. Teď, o hodinu později, je tu kosa a kolem dvaceti stupňů v chráněné oblasti na druhé straně. Postel je u okna, tedy spíš skleněné stěny. Venku je mínus moc. Ale ne zas tak moc, aby si nemysleli, že všichni spí a šetřili temperováním. Už jsem usínala s dvěma peřinama na sobě a teď jsem musela doplnit noční oděv plus tlusté fusky plus vyplandaný černý tlustý svetr.

Znala jsem dívku, která v ložnici netopila. Občas se vzbudila s tím, že je jí zima na hlavu, tak si vzala kulicha. Vidíte, jaké jsou cesty boží, ta by určitě nechodila bosa v pantoflích, ale celoroční zimu je ochotna podstoupit. Jsou lidi různé.

Já potřebuju mít v bytě teplo, uvětrávat si třeba balkonovými dveřmi, ale mít tu možnost uvětrávat si a netrpět zimou, to je to, co mi tu mezi druhou a řekněme pátou chybí. Pak se začnou lidi budit do práce a oni začnou topit. Noční spáči ani neví, o co se usilovným spaním připravují.

A proč vraždící maniaci? Pomalá smrt taky smrt a každý, kdo mi ubere v zimě teplo až se zimou vzbudím, by zasloužil natřískat a jít do paneláku bydlet a všechny svetry a tlusté ponožky by tam měl mít vystavené v zamčené vitrínce vysoké ceny, takže by nebyl dobrý nápad ji rozbít. A až několik dní nebude moci spát mezi druhou a pátou kvůli zimě, tak ho to naštve taky. Jedině takový jedinec je schopen s tím něco udělat, ne běžný uživatel.

Takže zde máme akční strategii:“Udrž je v teple a přežiješ“ 🙂

Všichni obsluhovatelé automatických kotelen, začínáme…. teď!

Jak já toho Duška chápu! Dušek je můj člověk.

Dušek chodí v pantoflích a maskuje se bundou a šálou!

Obrázek

Tak přesně takhle uvidíte i mě. Maskuju se bundou a šálou a mám dlouhou sukni a pod ní jenom pantofle! Pokud tedy nesněží, neprší a tak podobně. Evidentně máme s Duškem stejné maskování proti lidem, co by měli něco proti člověku v tričku a sandálech a tak na sebe prostě tu bundu hodíme. 🙂

Ale nesmíte se nám dívat na nohy :))))))