Archiv pro štítek: životní cesta

O cestě a rajčatech, co nosí plody

Zasadila jsem rajčata od sousedky. Silné rostliny z kelímku od jogurtu rostly rovně a nekřivily se. Ve velkých kbelících malé rostliny nevěděly co s prostorem. Bylo to pro ně něco naprosto nového. Vítr na balkoně klonil rostliny k okraji. Myšinka si se stonky a listy hrála. Třela o ně fousky z tlamičky malé a lovila je. Dvě ulovila ještě, když byly na topení v kelímku od jogurtu, dvě ulovila v kýblu, pět jich přežilo první dny na balkoně.

Rostlinky se za pár dní v kýblech stočily k okraji a vylezly kolem něj nahoru. Hledaly v hlubokém prostoru trochu opory a nalezly ji. Pak byly ochotny sílit a růst.

Je to taková alegorie. Člověk či rostlina musí mít přiměřený prostor, jinak se deformuje. Příliš malý prostor pro semínko je stejně špatný jako příliš velký prostor. A tak jsem k rostlinkám dala vidličky a posunula je blíž ke středu jejich světa, aby začaly růst rovně.

Člověk si má vybrat správnou cestu, protože pokud na svou povahu jde cestou mírnou, všednost davu ho ukamenuje, pokud jde cestou osamělou, cestou s velkým prostorem kolem sebe, nikdo nikde, může ho to ukamenovat úplně stejně. Malý prostor zabíjí stejně jako velký.

Je to o tom, že pro průměrného člověka funguje průměrná cesta a to je správné řešení stejně jako extrémní cesta pro jiného člověka. Není možné tlačit člověka kraje do všednosti nebo všedního člověka do dobrodružných cest. Je nutné vymyslet individuální řešení pro individuálního člověka a to už od dětství. Výběr koníčků a záběr ve škole, stejně jako plánování osobního volna, to je nesmírně důležité.

Cesta magie je jako individuální učební plán. Je potřeba počítat s velkým množstvím osobního prostoru a vybrat rostlinku, která se k tomu hodí. Jinak ji prostor zdeformuje. Většina rostlinek v magii se vybere sama, ale přežití samotné cesty je úkol téměř nadlidský. Všednost je až moc blízko jako řešení.

Ale stejná je cesta fotbalisty, možná ještě horší.

„Vy sami nečiňte žádného rozdílu mezi jednou věcí & těmi ostatními, vždyť tu kráčí bolest.“ Aleister Crowley – Kniha zákona.