Archiv pro štítek: zvířata

Knihy

Už druhý den třídím knihy. Zvolna. Nikam nespěchám. Zjistila jsem, že polovinu veškerého mého skromného majetku jsou knihy. Knih mám asi dvě stě kilo. Hromady knih, když se to vyndá z knihoven a skříní. Pak mám hodně předmětů magických, trochu nádobí, postel, stůl, pár skříněk. Potřeb pro potkyše a pro Myšinku je asi tolik, co té trochy prádla. Ale knih, těch je strašně moc.

Takže – loučím se s knihami, vytvářím místo pro nové věci ve svém životě, už mám prázdnou jednu knihovnu a dvě skříňky.  Kolem krabice knih na prodej.

Tady budou knihy magické, tady čarodějnické, tady rozum, tady intuice. Tady dobré rady a návody, tady jóga. Tady motivační příručky, na které sahám v době třeskutých a temných den. Tady bude škola a tady budou věci, co jsem psala do šuplíku. Těch je… Možná jednou vydám knihu. Nebo dvě. Nebo moc…

Tady budou zvířata. Achanah, samička malé formy hroznýše královského (Boa constrictor imperator), zbarvení Sonora.Tady nějaký pěkný chlupatý milý sklípkan, rosnička s rosnatkami, oblovky, gekončíci, potkani. Čtvrt stěny čeká jen na ně.

Tady bude velká fontána a spousta kytek, co už jsou ve sklepě připraveny. Tady malá fontána. Tady oltář. Kameny. Velká tichá zahrada plná zurčících potůčků stékajících po skalách, plná zvířat, květin, lásky. Tak to chci.

Pečlivě jsem vytřídila i všechny detektivky. Beletrii, nic takového tady mít nebudu. Odbornou literaturu, školu, osobní zájmy ku mému rozvoji a k rozvoji druhých. Šup, šup, šup! Jedna kniha za druhou padají na hromadu.

Tak! A je to. Je tu prázdno až na hromady knih k odnošení do sklepa.

Co budu dělat? Na co jenom budu já mít tolika prostoru? Z čeho se budu těšit, když jsem si všechno vyhodila. Do téhle knížky se jednou podívám. Do téhle přece taky. To taky můžu jednou potřebovat. Tohle mám už deset, dvacet, třicet let a nepodívala jsem se do toho ještě ani jednou. Pryč s tím!

Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Ztěžka jsem oddychovala a držela si bříško, jež bolelo po takové námaze tolika set kilo přeházených knih.

A pak jsem tichounce klekla ke knihám a pohladila je. A přepečlivě vybrala všechny Rexy Stouty, Conany, Mostecké a další zvrhlou pokleslou literaturu, kterou už jsem aspoň třikrát četla a stála za to. Zelazneho Amber sérii, vyčistila místo na Pratchetty.  A se zavřenýma očima jsem je potichoučku zašoupala za motivační příručky a návody, do úplně dolních poliček až úplně dozadu do stínu…

Proboha lidi, uvědomte si, že tu s vámi žijí statisíce živočichů, kteří hlukem trpí!

Tady se všichni zbláznili, přestávky v bouchání jsou tak dvousekundové. Člověk nemá druhému přát zlé, ale aby jim pazoury upadly. Ano, můžete si říci, že je povolené bouchat jen na Silvestra a Nový rok. Jenomže to spoustě lidí nestačí.

Sama jsem zažila v létě, jak jezdily lodě na Labi mezi lesy a tam řvala hudba a bouchaly petardy. Pak jsme šli do lesa a tam… Potracené plody zvěře, asi třiceticentimetrové. A za to jsme mohli my, lidé. Bouchání petard na odlehlých místech v lese, abyste si bouchli a nikdo vás nechytil, je strašná sranda do doby, než vidíte následky vlastní blbosti.

Jak řekla paní, která s tříletou holčičkou dělala cukroví, následně je dala na parapet a nějací zloději ukradli všechny čtyři krabice:“Udavte se!“

Já říkám:“Ať ohluchnete a pazoury vám upadnou.“ Kdyby se to stávalo častěji, lidi by takové nebezpečné věci přestali dělat a jako vedlejší produkt by si konečně zvířata oddechla.

A to není jenom tohle – kdysi Raven s Arianou prokleli lidi, co jedí žraločí ploutve. Ploutve se žralokům řezají zaživa a pak je vyhodí (ty žraloky) do vody, protože pro maso nemají uplatnění. Chtějí jenom ty ploutve. Tak je prosím vás nekupujte, protože jinak dopadnete špatně.

Já nikoho prozatím proklívat nebudu, ale doopravdy bych jim v téhle chvíli přála VŠEM řácký průjem a hola domů, Silvestr nesilvestr. Záchody by nestačily. Tak to je moje doopravdický novoroční přání všem bouchačům petard a dělačů bordelu v lese.

Samozřejmě se mi to přání nesplní, ale i kdyby jenom jednomu z deseti bylo špatně, tak je o jednu desetinu méně agrese ve vzduchu. A i to stojí za to. Začni s málem…

No, já jdu uklidňovat Elišku s Myšinkou, protože ty jsou jako na trní. Jenom jsem vylákala Elišku ven, tak začaly bouchat petardy a už stála u dveří, jenom si učurla. Takže to všechno v sobě drží a proč? Kvůli nějakým pitomcům, co vítají konec starého roku. Vždyť se tak moc neděje. Blbý datum, to je toho. No, můj názor na data znáte, takže vás to asi nepřekvapilo.

Tak nebouchejte petardy a radši dělejte něco příjemnějšího.